Silene vulgaris (Moench) Garcke subsp. vulgaris – silenka nadmutá pravá
Syn.: Behen vulgaris Moench, Cucubalus behen L., Oberna behen (L.) Ikonn., Silene inflata Sm.; silenka obecná
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Status: běžný druh

Popis: Vytrvalé byliny s tlustým větveným kořenem a lysými, vystoupavými až přímými, obvykle 30–60 cm dlouhými lodyhami. Listy jsou přisedlé až krátce řapíkaté, často kožovité, dolní často brzy zasychající, s čepelí obkopinatou, eliptickou až kopinatou, na vrcholu krátce špičatou, celokrajnou, obvykle lysou, bez papil a chrupavčitého lemu na okraji, vzácněji jen s tenkým lemem. Květenstvím jsou vícekvěté vidlany tvořené obvykle oboupohlavnými, vzácněji jednopohlavnými květy. Kalich je srostlý až téměř k vrcholu, nápadně nafouklý, blanitý, na konci s pěti kališními cípy. Koruna je tvořena pěti volnými, bělavými, na konci nápadně vykrojenými lístky. Plodem je vejcovitá až vejcovitě kuželovitá tobolka.

Možná záměna: Díky nápadně nafouklým kalichům a kožovitým listům se jedná o nezaměnitelný druh naší květeny. Občas bývá zaměňována se silenkou širolistou bílou (Silene latifolia subsp. alba), která se však liší širokými, chlupatými listy, nápadně vyšším vzrůstem a nenafouklými kalichy.

Rozšíření: Eurasijský druh, který osidluje především oblasti s mírným až subarktickým klimatem. Kromě Eurasie se vyskytuje také v severní Africe. Nepůvodní populace se pak nacházejí v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu.

V ČR se vyskytuje hojně od nížin po alpínské polohy. Své výškové maximum nalézá téměř na vrcholu Sněžky. Na většině území má však její výskyt značně synantropní tendenci.

Ekologie: Silenka nadmutá roste na celé řadě stanovišť, od přirozených (hadcové skalky, kamenitá místa a vyfoukávané trávníky nad horní hranicí lesa, suché kostřavové a ovsíkové trávníky, štěrkové lavice) po člověkem značně ovlivněná (okraje cest a silnic, železniční náspy, hráze rybníků, říční navigace, lomy, městské trávníky). Vyhovují jí kamenité až písčité, mělké, často vysychavé půdy. Je diagnostickým druhem širokého spektra vegetačních společenstev, např. subalpínských třtinových niv svazů Calamagrostion villosae a Calamagrostion arundinaceae, subalpínských vyfoukávaných trávníků svazů Nardion strictae a Nardo strictae-Agrostion tenuis nebo porostů křovin na štěrkových lavicích svazu Salicion elaeagno-daphnoidis.

Taxonomická poznámka: Z okruhu S. vulgaris je na našem území často rozlišován další taxon – silenka obrovská (Silene antelopum), která je uváděna buď na druhové, nebo poddruhové úrovni. Od typické silenky nadmuté by se měla odlišovat zejména vyšším vzrůstem, většími listy, které mají na okraji čepele nápadný chrupavčitý, zřetelně zubatý lem a plochu čepele papilnatou. Vzhledem k tomu, že je silenka nadmutá morfologicky značně variabilním druhem a výše uvedené znaky se často v různých populacích kombinují. Je taxonomická hodnota takto označovaných morfotypů na našem území nejistá.

Literatura:

Anonymus (2020): Silene vulgaris (Moench) Garcke. – In: Pladias. Databáze české flóry a vegetace. www.pladias.cz

Šourková M. (1990): Oberna Adanson. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 180–184.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!