Silene dioica - silenka dvoudomá

3. 11. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Silene dioica (L.) Clairv. – silenka dvoudomá

Syn.: Lychnis dioica L., L. sylvestris Schkuhr., L. diurna Sibth., Melandrium rubrum Garcke

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdníkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Dvoudomá bylina vysoká 20-70 cm. Lodyha přímá, chudě větvená, chlupatá (pod květenstvím i s žláznatými chlupy), na bázi s krátkými sterilními výběžky. Listy zvláště na rubu pýřité, přízemní řapíkaté, lodyžní přisedlé. Květenstvím je nepravidelný vidlan, u samičích rostlin s malým počtem květů, u samčích s bohatším počtem. Květní kalich chlupatý, žláznatý, u samčích květů trubkovitý, u samičích květů za květu nafouklý. Koruna červenofialová až růžová, s korunními lístky dvouklanými. Tobolky s nazpět zahnutými zuby.

 

Možná záměna: Připadá v úvahu s silenkou širolistou (Silene latifolia), která má však květy ve většině případů bílé, lodyhu bez přítomnosti žláznatých chlupů a zuby na tobolkách přímo odstálé nikoli zahnuté.

 

Rozšíření:  Druh rozšířený především v západní, severní a střední Evropě. V jižní Evropě se vyskytuje vzácně v Apeninách, Pyrenejích a Dinaridech. Na východ zasahuje po Moskvu, izolovaně roste dále na východ, na Kavkaze, zavlečen byl do Severní Ameriky.

 

V České republice se druh vyskytuje jednak v horských a podhorských polohách a dále je splavován podél řek do poloh nižších. Roztroušeně až hojně se vyskytuje v úvalech řek (Morava v Litovelském Pomoraví, Labe, Orlice), vzácněji v zařízlých údolích jiných řek (Svitava) či v pískovcových údolích (České Švýcarsko). V rozsáhlých oblastech ovšem zcela chybí.

 

Ekologie: Silenka dvoudomá roste na loukách, v bylinných lemech bohatých na dusík, v prosvětlených lesích, v olšinách, podél potoků, ve vlhkých údolích a roklích a v lužních lesích. Preferuje kypré, na živiny bohaté půdy. Je součástí řady typů vegetace.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem od května do července.

 

 

Literatura:


Šourková M. (2003): Silene L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160-180.