Senecio vulgaris - starček obecný

4. 5. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Senecio vulgaris L. – starček obecný
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: běžný druh


 


Popis: Lysá nebo pavučinatě chlupatá tmavě zelená bylina. Lodyha přímá nebo vystoupavá, rýhovaná, plná, odvykle 15-30 cm vysoká. Dolní lodyžní listy krátce řapíkaté, zubaté až peřenolaločné, vyšší listy ouškatě přisedlé. Úbory četné uspořádané ve vrcholíku, zákrovních listenů 13-22, listenů zákrovečku 6-16, s nápadnými černými špičkami. Okrajové jazykovité květy chybí.


Možná záměna: Starčku obecnému jsou habituelně podobné dva druhy, které ovšem mají vyvinuté jazykovité květy – starček lepkavý (Senecio viscosus) a starček lesní (Senecio sylvestris).

Rozšíření: Dnes je druh rozšířen kosmopolitně, zavlečen do mnoha částí světa. V Evropě se vyskytuje téměř po celém kontinentu s přesahem do severní Afriky, na východ po Bajkal.

 

V České republice se velmi hojně vyskytuje v teplých oblastech termofytika, stejně jako v mezofytiku. Jen ve vyšších polohách oreofytika roste řidčeji či pouze přechodně.

 

Ekologie: Roste jako plevel v zahradách, ve vinicích, na polích a rumištích či podél komunikací. Nejčastěji jako efeméra v nezapojené vegetaci, na půdách bohatých na dusík.

 

Jednoletý či dvouletý terofyt vyskytující se téměř po celý rok, s optimem výskytu v jarních měsících.



Poznámka: Značně proměnlivý druh ve výšce a odění lodyh, ve tvaru a členění listů. Některé morfologické odchylky jsou hodnoceny na úrovni variet.

 

Modelová rostlina řady experimentálních studií evolučních mechanismů.

 

 

Literatura:
Grulich V. (2004): Senecio L. – In.: Slavík B. & Štěpánková J., Květena České republiky, 7., Academia, Praha, 250-280.