Senecio vulgaris - starček obecný

4. 5. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Senecio vulgaris L. – starček obecný
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: běžný druh


Popis: Lysá nebo pavučinatě chlupatá tmavě zelená bylina. Lodyha přímá nebo vystoupavá, rýhovaná, plná, odvykle 15–30 cm vysoká. Dolní lodyžní listy krátce řapíkaté, zubaté až peřenolaločné, vyšší listy ouškatě přisedlé. Úbory četné uspořádané ve vrcholíku, zákrovních listenů 13–22, listenů zákrovečku 6–16, s nápadnými černými špičkami. Okrajové jazykovité květy chybí.


Možná záměna: Starčku obecnému jsou habituelně podobné dva druhy, které ovšem mají vyvinuté jazykovité květy – starček lepkavý (Senecio viscosus) a starček lesní (Senecio sylvestris).


Rozšíření: Dnes je druh rozšířen kosmopolitně, zavlečen do mnoha částí světa. V Evropě se vyskytuje téměř po celém kontinentu s přesahem do severní Afriky, na východ po Bajkal.

 

V České republice se velmi hojně vyskytuje v teplých oblastech termofytika, stejně jako v mezofytiku. Jen ve vyšších polohách oreofytika roste řidčeji či pouze přechodně.

 

Ekologie: Roste jako plevel v zahradách, ve vinicích, na polích a rumištích či podél komunikací. Nejčastěji jako efeméra v nezapojené vegetaci, na půdách bohatých na dusík.

 

Jednoletý či dvouletý terofyt vyskytující se téměř po celý rok, s optimem výskytu v jarních měsících.



Poznámka: Značně proměnlivý druh ve výšce a odění lodyh, ve tvaru a členění listů. Některé morfologické odchylky jsou hodnoceny na úrovni variet.

 

Modelová rostlina řady experimentálních studií evolučních mechanismů.

 

 

Literatura:


Grulich V. (2004): Senecio L. – In.: Slavík B. & Štěpánková J., Květena České republiky, 7., Academia, Praha, 250-280.