Sedum spurium - rozchodník pochybný

6. 10. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Sedum spurium Bieb. – rozchodník pochybný

Syn.: Phedimus spurius (M. Bieb.) 't Hart, Spathulata spuria (Bieb.) Á. et D. Löve, Asterosedum spurium (Bieb.) Grulich

Čeleď: Crassulaceae – tlusticovité

Status: zdomácnělý neofyt

 

Popis: Lysá, zelená nebo červeně naběhlá, do 25 cm vysoká bylina. Lodyhy silné, dužnaté, plazivé, bohatě kořenující, tvořící husté porosty. Listy lupenité, obvykle vstřícné, v horní ¼ nejširší a drobně vroubkované, na vrcholu široce zaokrouhlené. Květenství tvořené vidličnatě větvenými vijany, za květu obvykle stažené, později prodlužující se. Poupata ostře špičatá, květy 5četné, růžové, červenofialové nebo bílé. Plodem jsou hnědé, slabě dřevnaté měchýřky.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh zejména díky tvaru listů. Méně často se pěstuje velmi podobný rozchodník výběžkatý (Sedum stoloniferum), který je vzrůstem a velikostí listů drobnější a má výrazně užší okvětní lístky.

 

Rozšíření: Druh s nevelkým původním areálem zahrnujícím oblast Kavkazu a sv. části Turecka. Hojně pěstován a jako zplanělý znám z Evropy, Severní Ameriky či Nového Zélandu.

 

V České republice se běžně pěstuje po celém území a snadno zplaňuje. Roste do montánního stupně.

 

Ekologie: Druh suchých, kamenitých nebo travnatých míst, s oblibou roste na zdech, náspech, při okrajích cest. Často součást funerální květeny hřbitovů nebo zahrádkářských kolonií. Občas vstupuje do polopřirozených vegetačních typů, mnohem častěji je součást různé synantropní vegetace.

 

Vytrvalý chamaefyt s fenologickým optimem kvetení od června do srpna.

 

Poznámka: Oblíbená součást trvalkových výsadeb. Pěstuje se v mnoha kultivarech (např. 'Coccineum', 'Fuldaglut', 'Tricolor', 'Leningrad White'), které se od sebe liší zejména barvou květů a listů.

 

 

Literatura:

 

Grulich V. (1992): Spathulata (Boriss.) Á. et D. Löve In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 387.

 

Howell C. J. & Sawyer J. W. D. (2006): New Zealand naturalised vascular plant checklist. – New Zealand Plant Conservation Network, Wellington, 60 pp.