Salix pentandra - vrba pětimužná

29. 10. 2010 vytvořil Michal Hroneš

Salix pentandra L. - vrba pětimužná  

Syn.: Salix laurifolia Wesmael., Pleiarina pentandra (L.) N. Chao & G. T. Gong  

Čeleď: Salicaceae - vrbovité  

Status: běžný druh

 

Popis: Strom či keř s řídkou korunou a rovnými větvemi, dorůstající se do 15 m výšky. Kmen je obvykle rovný. Borka je šedohnědá, v mládí hladká, později podélně rozpraskaná. Letorosty jsou lysé, lesklé, obvykle hnědočervené. Listy jsou eliptické až podlouhlé, na konci okrouhlé až špičaté, na okraji žláznatě pilovité, kožovité, lesklé, lysé. Palisty jsou drobné, záhy opadávající. Jehnědy jsou dlouze válcovité, převislé až téměř přímé. Samčí květy mají větší množství tyčinek (6-12), samičí květy mají krátce stopkaté, lysé semeníky. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: Vrba pětimužná je díky svým archaickým znakům dobře odlišitelná od všech našich zástupců tohoto rodu. Vzácně se lze setkat se záměnou sterilních jedinců za hrušeň (Pyrus), od které se však dá velmi snadno odlišit podle žlázek na okraji listu a dalších znaků.

 

Rozšíření: Druh hojně rozšířený v chladnějších částech Evropy a západní Asie. Západní hranice areálu prochází Severním Irskem, Skotskem a Norskem, východní hranice západní Čínou a Mongolskem. Na jih v Evropě druh zasahuje přibližně po Alpy. Izolované arely leží ve Francouzském středohoří, v Pyrenejích, v horách Balkánu a na Kavkazu. Sekundární výskyt je udáván z východního pobřeží Kanady a USA.

 

V ČR se vyskytuje roztroušeně, převážně ve vyšších polohách, s těžištěm rozšíření v podhůří a nižších horách. Poměrně hojná je zejména na Českomoravské vrchovině a na Šumavě a jejím podhůří. Vzácně sestupuje až do nížin (např. v okolí Olomouce či ve východním Polabí).

 

Ekologie: Chladnomilnější a světlomilný druh, který roste na okrajích rašelinných luk a bažin, v mokřadních olšinách, na okrajích lesů či vzácněji na březích menších vodních toků. Vyhovují jí kyselejší, často zrašelinělé půdy. Je diagnostickým druhem společenstev svazu Salicion cinereae.

 

Semena tohoto druhu dozrávají na podzim, avšak na rozdíl od většiny ostatních vrb vytrvávají v tobolce v průběhu celé zimy a ven se uvolňují až s příchodem jara.

 

Makrofanerofyt, který kvete v květnu a červnu, obvykle až po úplném vyrašení listů.