Russula xerampelina (Schaeff.) Fr. – holubinka révová
Syn.: Russula erytropoda (Fr.) Pelt. s. Pelt.
Čeleď: Russulaceae - holubinkovité, Oddělení: Basidiomycota – stopkovýtrusé
Status: běžný druh

Popis: Klobouk 5 – 10 cm široký, nejprve polokulovitý, později plochý se široce vmáčklým středem, zbarvený krvavě, karmínově nebo purpurově, uprostřed někdy tmavší nebo naopak vybledlý. Pokožka u mladých plodnic skoro sametová, za sucha matná, za vlhka lesklá, slupitelná do 1/2 klobouku. Lupeny nejprve velmi husté a pružné, později prořídlé a křehčí, 5 - 12 mm vysoké, přirostlé až volné, poblíž třeně vidlené, barvy smetanové, máslové nebo světle okrové, často s narůžovělým ostřím. Třeň 4 – 8 x 1 – 2,5 cm, válcovitý až kyjovitý, obvykle celý nebo zčásti červeně zbarvený, vzácněji celý bílý, poraněním a stářím hnědnoucí. Dužnina zprvu tvrdá, pod pokožkou klobouku načervenalá, jinde bílá, po poranění nejdříve žloutnoucí, pak hnědnoucí. Vůně ze začátku nenápadná, u starších plodnic slanečková, chuť mírná. Výtrusný prach středně sytě okrový.

Výtrusy: 8 – 10 x 6,5 – 8 μm, vejčité až téměř kulovité, s bradavkami a hroty jen zřídka pospojovanými.

Makrochemické reakce: FeSO4 – tmavě zelená, fenol - hnědá.

Možná záměna: Teprve nedávno popsaná holubinka příbuzná (Russula cognata) roste pod duby a liší se i v některých mikroskopických znacích. Holubinka slanečková (Russula graveolens) roste pod listnáči, třeň mívá zpravidla bílý, jen někdy s načervenalou bází, má o něco světlejší výtrusný prach a odlišuje se také mikroskopicky.

Ekologie: Mykorhizní druh rostoucí koncem léta a na podzim v jehličnatých lesích (především pod smrky a borovicemi) na kyselých půdách. Hojná.

Význam: Jedlá, chutná. Slanečkový pach se tepelnou úpravou ztrácí.

Literatura:

Socha R., Hálek V., Baier J. & Hák J. (2011): Holubinky (Russula). – Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!