Rumex alpinus L. – šťovík alpský
Syn.: Acetosa alpina (L.) Moench, Rumex pseudoalpinus Höfft
Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité
Status: invazní druh

Popis: Statné, vytrvalé, až 150 cm vysoké rostliny s plazivým, tlustým oddenkem a přízemní růžicí listů. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, s čepelí až 50 cm dlouhou, široce srdčitou, na vrcholu tupou, na okraji mírně zvlněnou. Lodyhy jsou tuhé, podélně rýhované. Spodní lodyžní listy jsou podobné listům přízemní růžice, střední a horní jsou na bázi okrouhlé až klínovité. Květenství je hustý, bohatě větvený, v obrysu vřetenovitý až elipsoidní thyrsus. Plodní stopky jsou nitkovité, 2–5× delší než krovky. Krovky jsou srdčité až vejčité, na vrcholu špičaté, bez mozolků a třásní na okraji. Plodem jsou okrové nažky.

Možná záměna: Nezaměnitelný druh v naší květeně. Od ostatních šťovíků se liší zejména v obrysu téměř okrouhlými, na bázi srdčitými listy.

Rozšíření: Přirozeně se vyskytuje ve vyšších pohořích střední (Alpy, Západní Karpaty) a jižní Evropy, na východ zasahuje přes Turecko až na Kavkaz. Zavlečen byl kromě řady pohoří ve střední Evropě, také do Skandinávie, na Britské ostrovy a do Severní Ameriky.

V ČR se vyskytuje především v Jizerských horách, v Krkonoších a přilehlém Podkrkonoší, v Orlických horách, na Kralickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku, vzácněji také v Krušných horách, v Adršpašských skalách, v Rychlebských horách a v Moravskoslezských Beskydech.

Ekologie: Nitrofilní druh otevřených supramontánních a subalpínských stanovišť. Roste převážně na ruderalizovaných loukách v okolí horských chat a na březích potoků a horních toků řek, do kterých se vypouští splašková voda. Pomocí oddenků se dokáže na stanovištích úspěšně rozšiřovat a vytvářet dominantní porosty. Na místech výskytu přetrvává i díky dlouhodobé semenné bance. Je diagnostickým druhem horských nitrofilních trávníků svazu Rumicion alpini.

Hemikryptofyt, který kvete od konce června do srpna.

Význam: Na naše území byl šťovík alpský pravděpodobně úmyslně přivezen německými osadníky na přelomu 16. a 17. století. Jeho listy, zejména spařené nebo vařené, se používaly jako zelenina, zejména jako náhražka špenátu. V okolí horských chat se stal poměrně rychle dominantním, protože se mu vyhýbá zvěř, pro kterou je zřejmě toxický. Pomocí fragmentů oddenků se š. alpský dále rozšířil podél vodních toků. V současné době představuje riziko pro květnaté horské a subalpínské louky. Vzhledem k tomu, že druh velmi dobře a rychle regeneruje, je nejlepším managementem k potlačování a kontrole jeho populací aplikace herbicidu, nejlépe 3× ročně. Poté je nutné stanoviště co nejrychleji zatravnit, aby nedošlo k masivnímu rozvoji semenáčků ze semenné banky.

Literatura:

Kubát K. (1990): Rumex L.– In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 311–332.

Šťastná P., Klimeš L., & Klimešová J. (2010): Biological flora of Central Europe: Rumex alpinus L. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 12: 67–79.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!