Reynoutria japonica - křídlatka japonská

26. 8. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Reynoutria japonica Houtt. - křídlatka japonská  

Syn.: Fallopia japonica (Houtt.) Ronse Decr., Pleuropterus cuspidatus (Siebold et Zucc.) H. Gross, Polygonum cuspidatum Siebold et Zucc., Polygonum reynoutria Makino, Polygonum sieboldii Reinw. ex de Vries, Polygonum zuccarinii Small, Reynoutria japonica Houtt., Tiniaria cuspidata (Houtt.) Hedb., Tiniaria japonica (Houtt.) Hedberg, Reynoutria henryi Nakai  

Čeleď: Polygonaceae - rdesnovité  

Status: invazní druh  

 

Popis: Vytrvalé, dvoudomé, až 2,5 m vysoké rostliny, tvořící dlouhé, hustě větvené podzemní oddenky. Lodyhy jsou válcovité, duté, velmi lehce lámavé, v horní polovině rozvětvené, černě tečkovaně naběhlé. Listy jsou přibližně vejčité, dlouze úzce zašpičatělé, na bázi klínovité. Řapíky jsou poměrně krátké. Květenství jsou latnatá, tvořená drobnými, bělavými květy, obvykle delší než řapíky listenů, z jejichž paždí vyrůstají. Plodem je trojhranná, černavá nažka.

 

Možná záměna: S křídlatkou sachalinskou (Reynoutria sachalinensis), která má výrazně větší, na bázi srdčité a na vrcholu tupě špičaté listy a drobnější květenství. Křídlatka sachalinská a japonská na našem území poměrně snadno hybridizuje za vzniku křídlatky české (Reynoutria × bohemica), která je intermediárního vzhledu, má listy na bázi klínovité až mělce srdčité a květenství o cca 2 cm přesahující řapíky podpůrných listenů.

 

Rozšíření: Původní domovinou křídlatky japonské je východní Asie, kde roste v Číně, Japonsku, na Korejském poloostrově a na Dálném Východě (Rusko). Do Evropy byla zavlečena v 19. století a v současné době ji lze nalézt téměř na celé rozloze kontinentu. Nepůvodní avšak poměrně hojná je také v Severní Americe či na Novém Zélandu.

 

V ČR se vyskytuje hojně po celém území, od nížin až do hor, masivně především v okolí vodních toků a lidských sídel. Řidší výskyt tohoto druhu je udáván pouze z jižních a jihozápadních Čech.

 

Ekologie: Ve své původní domovině obývá křídlatka japonská vlhčí údolí a horské svahy, vzácněji také okraje políček ve vyšších nadmořských výškách. U nás roste (často velmi masivně) na březích vodních toků, rumištích, skládkách, okrajích cest, v okolí hřbitovů či ve vlhčích křovinách, většinou na vlhkých i vysychavých substrátech s kyselou reakcí. Ve střední Evropě se pravděpodobně vyskytují pouze samičí klony tohoto druhu, proto většinou nedochází k tvorbě semen. Vzácněji může dojít k opylení druhem opletka čínská (Fallopia aubertii). V našich podmínkách proto při rozšiřování hraje významnou roli vegetativní rozmnožování pomocí odlomených kusů lodyh či oddenků.

 

Geofyt, kvetoucí od července do konce září.

 

Význam: Velmi nebezpečný invazní druh, zařazený mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů projektu DAISIE. Do Evropy se dostala poprvé okolo roku 1844 jako okrasná rostlina. Na území nynější ČR bylo první zplanění pozorováno na konci 19. století, invazně se křídlatka japonská začala chovat pravděpodobně krátce po skončení II. světové války. Potírání porostů křídlatky je poměrně obtížné. Prozatím pravděpodobně nejosvědčenější je několikaletý zásah složený z kosení a chemického potírání lodyh. Druh je i v současnosti pěstován v zahradách a parcích jako okrasná a medonosná rostlina.

 

Taxonomická poznámka: V rámci druhu jsou rozlišovány 2 variety: nominátní křídlatka japonská pravá (Reynoutria japonica var. japonica) a křídlatka japonská tuhá (Reynoutria japonica var. compacta), která kratší lodyhy a svrchní listy okrouhlé s trojúhelníkovitou špičkou. Druhá jmenovaná varieta je občas pěstována pro okrasu a ve volné přírodě se většinou nevyskytuje.