Pteridium aquilinum (L.) Kuhn – hasivka orličí

Syn.: Pteris aquilina L., P. brevipes Tausch, Allosurus aquilinus (L.) C. Presl, Eupteris aquilina (L.) Newman

Čeleď: Pteridaceae – netíkovité

Status: běžný druh

Popis: Kapradina s hustě chlupatým, větveným oddenkem. Listy jednotlivé, nepřezimující; čepel v obrysu trojúhelníkovitá, obvykle 2–3krát zpeřená, horizontálně rozložená, kožovitá; řapík žlutozelený, na průřezu s 10–20 cévními svazky utvářejícími podobu připomínající heraldický znak dvouhlavé orlice. Často sterilní, pokud vytváří výtrusnicové kupky, tak v podobě sbíhavého pruhu (coenosuru) na okraji rubu listů. Výtrusy triletní, žlutohnědé.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh mezi našimi kapradinami. Na našem území se vyskytuje pouze nominátní poddruh.

Rozšíření: Hasivka orličí má jeden z největších areálů mezi kapradinami. Je rozšířena téměř po celém světě s výjimkou polárních oblastí a pouští.

Na našem území má tento druh těžiště rozšíření v mezofytiku a v nižších polohách oreofytika. V teplých nížinných oblastech se vyskytuje vzácně nebo zcela chybí, např. na jižní Moravě.

Ekologie: Druh osidluje zejména acidofilní lesy, lesní okraje, paseky, proniká do strání, pastvin a vřesovišť, místy i na úhory. Preferuje kyselé půdy, často též na píscích. Množí se zejména vegetativně pomocí oddenků. Konkurečně velmi úspěšný druh, který využívá alelopatických mechanismů a fytotoxinů k potlačování okolních rostlin. Homogenní porosty na narušovaných stanovištích jsou klasifikovány jako as. Pteridietum aquilini.

Geofyt s fenologickým optimem od července do září.

Poznámka: Hasivka orličí je celosvětově považována za jednu z nejagresivněji se šířících kapradin. Byla u ní prokázána tvorba sekundárních metabolitů, zejména kyanogenních sloučenin způsobujících např. nedostatek vitamínu B₁ nebo rakovinotvorného ptaquilosidu, který u přežvýkavců může vyvolávat vnitřní krvácení, retinální atrofii a rakovinu močových cest. U nepřežvýkavců byl prokázán výskyt různých typů tumorů a neurotoxické efekty. U lidí, přestože mladé listy jsou zejména ve východní Asii považovány za pochoutku, může způsobovat chromosomální aberace vedoucí až k rakovině žaludku. Byla též provedena pozitivní extrakce těchto látek z kravského mléka, kdy se při pravidelném pití 0,5 litru mléka do těla dostává až 10 mg ptaquilosidu.

Literatura:

Alonso-Amelot M. E. & Avendano M. (2002): Human carcinogenesis and bracken fern: a review of the evidence. – Cur. Med. Chem., 9: 675–686.

Dvořáková M. (1988): Pteridium Scop. In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České socialistické republiky, vol. 1, Academia, Praha, 235–236.

Gliessman S. R. & Muller C. H. (1978): The allelopathic mechanisms of dominance in bracken (Pteridium aquilinum) in Southern California. – Journal of Chemical Ecology, 4(3): 337–362.

Kimiaki Saitoa T. N., Nagao T., Takatsuki S., Koyama K. & Natori S. (1990): The sesquiterpenoid carcinogen of bracken fern, and some analogues, from the pteridaceae. – Phytochemistry, 29 (5): 1475–1479.

Vetter J. (2009): A biological hazard of our age: Bracken fern (Pteridium aquilinum) – a review. – Acta Veterinaria Hungarica, 57 (1): 183–196.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!