Pseudorasbora parva - střevlička východní

6. 6. 2011 vytvořil Zdeněk Mačát

Pseudorasbora parva (Temminck & Schlegel, 1846) - střevlička východní

Syn.: Leuciscus parvus - Temminck & Schlegel, 1846; Fundulus virescens - Temminck & Schlegel, 1846; Micraspius mianowskii - Dybowski, 1896; Pseudorasbora altipinna - Nichols, 1925; Pseudorasbora depressirostris - Nichols, 1925; Pseudorasbora monstrosa - Nichols, 1925; Pseudorasbora parva parvula - Nichols, 1929; Pseudorasbora parva tenuis - Nichols, 1929; Pseudorasbora parvus - (Temminck & Schlegel, 1846)

Řád: Cypriniformes - máloostní, Čeleď: Cyprinidae - kaprovití

Status: nepůvodní druh/invazní druh

 

Popis: Střevlička východní je drobná rybka s protáhlým tělem, které dosahuje velikosti do 8 cm (výjimečně do 11 cm) a váhy okolo 11 g. Ploutve jsou zaoblené, ocasní ploutev je vykrojená. Ústní otvor je drobný, svrchní a bez vousků. Tělo je zbarveno do žlutozelené nebo jemně nahnědle. Břicho je stříbrné. Samotný hřbet je tmavší než boky a břicho. Po bocích těla je většinou přítomen tmavý úzký pás, který je vždy přítomen u mladých jedinců do 2 let života. V dospělosti se již nezachovává. Samci v období páření tmavnou, v některých případech až do fialova.

 

Možná záměna: Zaměnit střevličku je možné s hrouzkem obecným (Gobio gobio), jež má spodní ústa i zbarvení je odlišné.

 

Rozšíření: Domovinou střevličky východní je východní Asie (Čína), včetně povodí řek Amur, Yang-tze a Huang-ho. Japonské souostroví, Korejský poloostrov a Taiwan.

 

První záznam o výskytu střevličky v Evropě pochází z roku 1961 z Rumunska a Albánie, kam byla pravděpodobně introdukována s hospodářskými druhy ryb. V roce 1972 je pak její výskyt zaznamenán v evropské části Ruska. Během následujících 40 let kolonizuje celou Evropu směrem k západu. Dnes je druh rozšířen již po celém starém kontinentu (poslední záznamy jsou i ze Španělska a Velké Británie). Dále se vyskytuje v severní Africe (Alžírsko), střední Asii (Írán a asijská část Turecka).

 

V České republice se druh objevil v letech 1981-1982 s plůdkem amura a tolstolobika z Maďarska. První nález pochází z rybníku Vidlák u Jindřichova Hradce. Dnes je střevlička rozšířena prakticky plošně na většině vhodných biotopů.

 

Biologie a ekologie: Střevlička východní je bentopelagický druh (žije u dna i ve vodním sloupci). V původním areálu obývá mělká jezera, řeky a zavodňovací kanály. V České republice osídlila slepá ramena řek, uzavřené nádrže, rybníky a jejich spojovací soustavy, také tůně a mokřady. Střevličky žijí v malých hejnech a to u dna nebo v porostech vegetace. Tření probíhá 2-3x ročně v příbřežní zóně, kde se samci třou i s více samicemi. Před kladení jiker samec očistí místo, kam mají být umístěny a poté je samice klade v krátkých pruzích, které samec následně oplodňuje. Vývoj jiker trvá 6-8 dní a samec je v této době aktivně brání. Plůdek se živí planktonem (perloočky). Dospělí jedinci se živí larvami pakomárů, pošvatek, chrostíků a vodními plži.

 

Význam: Výskyt střevličky v ČR nese některá rizika pro domácí faunu. Na některých lokalitách se tento druh chová až invazně. Je to potravní konkurent autochtonní společenstev ryb, také fakultativní parazit. Byl prokázán predační tlak na vodní plže, také její parazitický vztah k jiným druhům ryb, kterým poškozuje epitel či hlubší vrstvy kůže a břišní stěnu. Snižuje kvantitu a kvalitu zooplanktonu i zoobentosu, což negativně ovlivňuje vodní společenstva, ve kterých se vyskytuje. Střevličku lze na našem území považovat za naturalizovaný druh, nemá však žádný hospodářský význam.