Podiceps cristatus - potápka roháč

22. 1. 2010 vytvořil Zdeněk Mačát

Podiceps cristatus (Linnaeus, 1758) – potápka roháč

Syn.: Roháč velký

Čeleď: Podicepididae – potápkovití

Status: O, VU, IUCN: LC,  Bern III, AEWA

 

Popis: Potápka roháč je největší potápka žijící na našem území. Rozměrově je velmi podobná kachně. Rozpětí křídel se pohybuje od 60 do 75 cm, velikost těla pak od 45 do 50 cm. Tělo je protáhlé s dlouhým a štíhlým krkem. Zbarvení dospělců v létě je nezaměnitelné. Černé nápadné růžky zdobí temeno, čelo je také černé, tváře jsou bílé a přecházejí do hnědo-oranžových odstávajících per. Hřbet je černý, břicho naopak bíle. Zobák je dlouhý, štíhlý a výrazně světlejší než u ostatních zástupců potápek. Zimní šat postrádá nápadné zbarvení hlavy (chybí růžky i vousy). Hlava je černá stejně jako zadní strana krku. Tváře bílé jako přední strana krku. Mladí jedinci jsou bez typických atribut, pouze se černo-bíle žíhanými tvářemi. Oko je červené.

 

Možná záměna: Roháč je letních měsících nezaměnitelný druh naší avifauny. I v zimě by však neměl být velký problém odlišit tento druh. Spolěčně s potápkou roháčem se můžeme v ČR setkat také s potápkou rudokrkou (Podiceps grisegena), jež zde velmi vzácně a zřídka hnízdí. V letních měsících s hnědo-červeně zbarveným krkem a bez růžků. Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) je druh běžný, ale dvakrát menší a méně nápadný a výrazný svým zbarvením. Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) je také druhem vcelku vzácným. V  létě s výrazným žlutým zbarvením na tvářích a černým krkem.

 

Rozšíření: Druh rozšířený na čtyřech kontinentech světa. Běžný v Evropě a Asii, v jižní Africe (JAR) převážně v období zimování, stejně tak v Austrálii a na Novém Zélandu.

 

V České republice se potápka vyskytuje na většině území, zimuje zde však jen několik stovek párů ze SV Evropy. České populace zimují v J Evropě a S Africe.

 

Biologie a ekologie: Potápky obývají stojaté vody do 600 m n.m. Hnízdění probíhá jednou ročně a je doprovázeno svatebními tanci. Při těchto tancích plavou oba jedinci proti sobě a natahují navzájem k sobě krky, které později zaplétají kolem sebe. Ve vhodných chvilkách se potápějí a vynořují se zobáky plnými vodních rostlin, které si vznešeně předávají. Vše doprovází hlasité, ale libozvučné volání. Paření probíhá mezi dubnem a červencem. Po paření staví oba jedinci plovoucí hnízdo ukotvené v rákosí. Samice snáší 2 - 6 vajec, na kterých sedí oba rodiče. Vejce jsou při snášení bílá, později velmi špinavá a tedy hnědá. Potravou potápky jsou ryby, obojživelníci, vodní korýši a měkkýši.

 

Ohrožení a ochrana: V poslední době byl zaznamenán velký úbytek tohoto druhu, a proto byl zařazen do Červeného seznamu ČR a IUCN jako VU - zranitelný, resp. LC - taxon málo dotčený. Dříve byl druh hojně loven pro své krásné peří, které sloužilo na ozdobu. Dnes je již však populace stabilizovaná a nehrozí ji zánik.

Taxonomická poznámka: Vytváří tři poddruhy, v Evropě se setkáme s nominátním poddruhem Podiceps cristatus cristatus.

 

 

Literatura:

 

Hudec K., Černý W. a kol. (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. - Academia, Praha.