Phylloscopus collybita - budníček menší

23. 12. 2015 vytvořil Vojtěch Brlík

Phylloscopus collybita Vieillot 1817 – budníček menší

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Phylloscopidae – budníčkovití

Status: běžný druh, IUCN: LC

 

Popis: Budníček menší patří do velmi početného rodu Phylloscopus (58 druhů), který je na našem území zastoupen čtyřmi hnízdícími druhy. Jedná se o drobného tažného pěvce s délkou těla 10 až 12 cm a hmotností 7 až 10 g. Ve srovnání s velmi početným a především velmi dobře známým vrabcem domácím (Passer domesticus) je asi dvakrát menší a především štíhlejší. Celkové zbarvení je zeleno-žlutavé s břišní stranou světlejší než hřbetní. Nad okem má světlý nadoční proužek. Zobák je velmi tenký. U tohoto druhu není vyvinut pohlavní dimorfismus a samec se do samice tedy neliší ani zbarvením ani velikostí.

 

Možná záměna: Na našem území jej můžete zaměnit se všemi druhy hnízdících budníčků (budníček lesní, b. větší, b. zelený). Vzhledem jsou si všechny druhy velmi podobné, avšak jejich zpěv v hnízdním období (duben až červenec) a kontaktní hlasy jsou naprosto odlišné a rozlišují druhy velmi spolehlivě. Budníček lesní je štíhlejší a o něco větší a je velmi intenzivně zbarven do žluta. Tyto znaky jsou ovšem v podmínkách lesa velmi lehce přehlédnutelné.

 

Rozšíření a početnost: V době hnízdění se budníček menší vyskytuje v téměř celé severní části Eurasie. V jihozápadní Evropě je stálý a tato oblast tvoří také významné zimoviště části středoevropských ptáků. Zbytek populace zimuje v severní Africe a na Blízkém Východu. Vzhledem k velkému areálu rozšíření se druh řadí do několika poddruhů – nejznámější jsou Phylloscopus collybita collybita, P. c. abietinus a P. c. tristi. Nominátní poddruh P. c. collybita se vyskytuje v západní Evropě, P. c. abietinus ve východní Evropě a P. c. tristis je sibiřský poddruh, který ovšem táhne přes naše území a od našich ptáků se odlišuje nápadně šedavým zbarvením.

 

Budníček menší hnízdí v celé České republice od nížin až po hřebeny hor a jedná se o jednoho z našich nejpočetnějších druhů ptáků. Celková početnost budníčka menšího byly v letech 2001–2003 odhadnuta na 900 000–1 800 000 hnízdících párů.

 

Biologie a ekologie: V době hnízdění je možné se s budníčkem setkat ve všech lesních porostech, zarostlých zahradách, parcích, remízcích či klečovém pásmu vysokých hor. Ptáci si staví kulovité hnízdo se stříškou a postranním vchodem nejčastěji na zemi či nízko nad zemí v husté vegetaci často přitisknuté u paty stromu. Na tvar hnízda je také odkázáno v českém rodovém jméně, hnízdo totiž připomíná „boudičku“. Hnízdí dvakrát ročně v období května a června, hnízdo obsahuje v průměru 5 až 7 vajec, na kterých sedí 13 až 14 dní převážně samice. Po vyklubání krmí oba rodiče mláďata až do jejich vylétnutí z hnízda po dobu 14 dní. Budníček menší se živí především hmyzem a jeho larvami. Potravu sbírá neustálým prohledáváním větví a kůry stromů, štěrbin a je dokonce schopný lovit hmyz v letu.

 

Hlas: Zpěv samců v hnízdím období při obhajobě teritoria je velmi známý. Přepisuje se jako opakované „cilp calp, cilp calp“ a odráží se například anglickém názvu druhu: Chiffchaff.

 

Nahrávku hlasu najdete zde

 

Tah: Většina u nás hnízdících ptáků táhne do Středomoří či severní Afriky, část však zůstává vzácně i přes zimu. V tomto chování se liší od nejpříbuznějšího budníčka většího (Phylloscopus trochilus), který táhne výhradně do subsaharské Afriky, kde zimuje. Díky této odlišné strategii se dají při přímém pozorování odlišit – budníček menší má díky kratší tahové cestě kratší křídla než budníček větší. Budníčci menší přilétají v březnu a dubnu a odlétají v září a říjnu.          

 

  

 

Literatura

 

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

 

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

 

Svensson L., Mullarney K., Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

 

BirdLife International 2015: Species – Common Chiffchaff. dostupné z URL: http://www.birdlife.org/datazone/species/factsheet/22715244

 

IUCN 2015: Red list of threatened species – Common Chiffchaff. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22715244/0