Pernis apivorus - včelojed lesní

11. 4. 2011 vytvořil Zdeněk Mačát

Pernis apivorus (Linnaeus, 1758) - včelojed lesní

Řád: Accipitriformes - dravci, čeleď: Accipitridae - jestřábovití

Status: SO, EN, IUCN: LC, Bern II, Bonn II, CITES II, Birds Dir I

 

Popis: Včelojed lesní je středně velký dravec dosahují v dospělosti rozměrů od 45 do 55 cm a rozpětí křídel mezi 110-135 cm. Hmotnost dospělce se pohybuje 0,5 až po 1 kg. Velikostně je to tedy druh srovnatelený s kání. Na první pohled zaujme včelojed svojí poměrně malou hlavou proti vlastnímu tělu. Zbarvení adultních jedinců je značně variabilní. Hlava je však ve většině případech šedá. Hřbet bývá zbarven do hněda s jemným nádechem do rezava. Spodní strana těla je velice variabilní. Můžeme se setkat s bílou, až skvrnitou spodinou nebo také úplně hnědou. Na ocase jsou dva tmavé pruhy. První u kořene ocasu a druhý na jeho konci. Zobák je černý, nohy jsou žluté. U dospělců je duhovka žlutá.

 

Možná záměna: Za letu je možné tento druh zaměnit s kání (Buteo buteo). Včelojed má však užší křídla s tmavým lemem na okraji. Velmi nápadným znakem je hlava, která je oproti tělu menší a výrazně vysunuta vpřed. Také délka ocasu je u včelojeda větší než u káně.

 

Rozšíření: Hnízdní areál včelojeda lesního zaujímá Evropu a západní Asii. Zimování probíhá v Africe (jižně od Sahary).

 

Na našem území je distribuce včelojeda náhodná. Trendem jsou však nižší a střední polohy.

 

Biologie a ekologie: Druh lesnaté krajiny nížin a středních poloh, kde se lesy střídají s poli či loukami. Ze zimoviště se obyčejně vrací na konci května nebo v průběhu dubna. Hnízdí jednotlivě. Včelojedové jsou teritoriálním druhem, avšak jejich domovské okrsky se mohou překrývat. Páry pro hnízdění se tvoří během letu (někdy již před ním nebo až na hnízdišti). Vztah samce a samice není většinou trvalý a vydží jedno hnízdní období. V době od příletu na hnízdiště do doby vzletu mláďat můžeme pozorovat svatební lety párů. Páření probíhá na hnízdě nebo v jeho okolí. Hnízdo je vždy na stromě (při kmeni nebo v silném rozvětvení). Samotná stavba je složena z větví (jako hrubý základ může být použito hnízdo kání, jestřába nebo vrány), materiál na stavbu je často ulamován přímo ze stromů. Kotlinka ve hnízdě je vystlána dostatečnou vrstvou listů. Hnízdo staví oba rodiče a hnízdění probíhá jen jednou za rok. Snůška obsahuje zpravidla 2 vejce. Samec se při inkubaci střídá se samicí. Po vylíhnutí nosí samec plástve na hnízdo a samice z nich vybírá larvy, jimiž krmí mladé, vzrostlejší mláďata dokáží již larvy vyzobávat samy. Hlavní složkou potravy jsou vosy a jejich larvy, různý hmyz a drobní obratlovci (85% tvoří jen blanokřídlý hmyz). Dožívá se až 30 let.

 

Hlas: Včelojed se ozývá především v letu nebo při toku. Volání v letu je podobné káni lesní (Buteo buteo), ale kratší a jemnější. Nahrávku naleznete zde. 

 

Ohrožení a ochrana: Včelojed je vědecky zajímavým a málo početným druhem. Predace včel medonosných nebyla nikdy zjištěna a není hospodářským škůdcem. Vlivem nevhodných metod v zemědělství a lesnictví může dojít k tlaku na jeho potravní zdroje a životní prostředí. Druh je ČR hodnocen jako silně ohrožený.