Pelophylax esculentus (Linnaeus, 1758) - skokan zelený
Syn.: Rana esculenta Linnaeus, 1758
Čeleď: Ranidae - skokanovití
Status: SO, NT, IUCN: LC, Bern III, HD V
Popis: Skokan zelený je 12 cm velká žába. Průměrná velikost těla se však pohybuje od 7-10 cm. Tento druh patří do skupiny tzv. ?zelených skokanů?, rod Pelophylax, který je v ČR zastoupen dvěma druhy a jedním křížencem (kleptonem). Samice jsou vždy zřetelně větší než samci. Jinak si jsou ale jedinci opačných pohlaví velmi podobní a v terénu se nedají prakticky rozlišit. Jedním z určovacích znaků, i když ne úplně objektivním, je délka zadních končetin. Při složení končetin kolmo k podélné ose těla by se paty měly většinou dotýkat. Holení kost by měla být stejně dlouhá nebo o něco kratší než chodidlo. Metatarzální hrbolek je ve srovnání s rodičovskými druhy přibližně uprostřed. Zbarvení je variabilní, od tmavé zelené přes šedo-zelenou až po olivové odstíny zelené (ve vzácných případech i modré). Jako u většiny skokanů se i zde na bocích těla setkáme s kožními lištami. Na hřbetní straně, jež je většinou hladká, jsou nesystematicky rozesety tmavé skvrny. Břicho je bělavé nebo slabě nažloutlé až mramorované, stejně jako hrdlo.
Možná záměna: Určování ?zelených? skokanů je někdy dosti složité. Skokana zeleného je v ČR možné zaměnit se skokanem krátkonohým (Pelophylax lessonae) a se skokanem skřehotavým (Pelophylax ridibundus). Odlišení těchto dvou druhů a jednoho kleptona je složité i pro odborníky. Určování je většinou prováděno kombinací několika znaků a potřebuje velkou znalost všech tří zástupců. Pro vysvětlení rozlišovacích znaků použijeme zkratky pro jednotlivé druhy, skokan zelený Pesc, skokan skřehotavý Prid a skokan krátkonohý Ples. 1) rezonanční měchýřky jsou u Prid jsou kouřově tmavé, Ples světlé bílé (bez pigmentace), Pesc od kouřových po světle bílé. 2) při složení zadních končetin kolmo na podélnou osu těla je u Prid tento poměr největší, končetiny jsou nejdelší a překrývají se, Ples má končetiny krátké, jak už jméno napovídá a končetiny se tedy nepřekrývají, u Pesc se končetiny většinou dotýkají. 3) Vnitřní patní hrbol u Prid je plochý, slabě vyklenutý, palec je nejdelší, Ples patní hrbol je nápadný, vysoký, okrouhlý, symetrický, palec je krátký, u Pesc je patní hrbol vyklenutý, ale asymetrický, palec je v rozmezí předchozích. Více zde.
Rozšíření: Evropský druh obojživelníka. Na západu dosahuje až po Atlantický oceán ve Francii, na východě do Ruska (Kazaň, Nyznyi Novgorod). Chybí v jižní Evropě (Španělsko, J Itálie, země býv. Juguslavie, Řecko, Bulharsko, Turecko). Na severu zasahuje do Pobaltských zemí, chybí ve Skandinavii.
V České republice je skokan zelený vcelku častým druhem. Jak již bylo zmíněno, není jednoduché určit tento druh, a proto i data rozšíření tohoto hybrida jsou značně útržkovitá. Hojněji lze skokana zeleného nacházet při hranici Čech a Moravy, ve středních Čechách a na jižní Moravě.
Biologie a ekologie: Skokan zelený, je jako ostatní ?zelení? skokani, vázán na vodu. Obývá zejména stojaté vody. Zdržují se na břehu v těsné blízkosti vodní hladiny. Zde se vyhřívá a sleduje okolí. Při vyrušení rychle odskakuje zpět do vody. Skokan zelený zaujal volnou, neobsazenou niku mezi skokanem skřehotavý a skokanem krátkonohým. V ČR obývá většinou nížinné oblasti, nejvýše do 700 m n.m. Dnes však obývá stejné biotopy jako oba rodičovské druhy. Aktivita je většinou denní, v létě až 24 hodin. Zimování probíhá ve vodě a to od října do března. Samci v době páření velmi silně volají samice svým typickým krátce frekventovaným skřehotáním. Hlas je ale velmi výrazný, slyšitelný i na vzdálenost několika desítek až stovek metrů. Potrava je složená z velkého množství okolních složek fauny (bezobratlí). Obratlovci se v potravě skoro nevyskytují (ojediněle rybí potěr, kanibalismus).
Ohrožení a ochrana: Velkým ohrožením pro všechny vodní skokany je přímá likvidace rybníků, znečišťování rybníků a jejich nevhodné vypouštění (podzim). Jako vhodné se jeví uchování rybníků v původním stavu, tvorba nových lokalit. Velmi důležité je dávat velký pozor při záchranných transferech.
Taxonomická poznámka: Skokan zelený není druhem, jak již bylo naznačeno, jde o křížence (hybrida) dvou druhů, kteří stále v jeho společnosti žijí v ČR. Jedním je skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) druhým pak skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus). Pokud se oba druhy vyskytují samostatně lze říci, že křížením daného druhu vznikají jedinci téhož druhu (na lokalitě, kde je pouze Prid se v potomstvu bude vyskytovat Prid). Společný výskyt Prid a Ples dnes z Evropy není znám. Dá se tedy předpokládat, že nikde nevzniká skokan zelený de novo, tedy "čistý" hybrid. Na lokalitách, kde se vyskytuje jeden ze zástupců rodičovských druhů a hybrid, nebo jen hybridogenní jedinci je situace následovná. 1) lessonae X 2n esculentus ? : esculentus; 2) lessonae ? X 3n esculentus ? : lessonae; 3) 2n esculentus ? X lessonae ?: esculentus; 4) 2n esculentus ? X 2n esculentus ?: ridibundus nebo esculentus; 5) 2n esculentus ? X 3n esculentus: esculentus nebo ridibundus; 6) 3n esculentus ? X lessonae ?: lessonae; 7) 3n esculentus ? X 2n esculentus ?: esculentus; 8) 3n esculentus ? X 3n esculentus ?: esculentus nebo lessonae (Roth 1987). Kombinace 3 a 6 jsou v přírodě velmi vzácná, toto spojení často znemožňuje velikost těl u jednotlivých druhů. Více o hybridogeneze u zelených skokanů v článku: Roth P.,(1987): Hybridogeneze u vodních skokanů - příklad nekonvečního způsobu rozmnožování. Biologické listy. 52 (3), 174-187 pp.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!