Pelobates fuscus (Laurenti, 1768) - blatnice skvrnitá

Syn.: blatnice česneková, blatnice smrdutá, žába smrdutá

Čeleď: Pelobatidae - blatnicovití

Status: SO, NT, IUCN: LC, BERN II, HD IV

Popis: Blatnice skvrnitá je 5-8 cm velká žabka, se zavalitým tělem. Pokožka je hladká. Kožní sekret páchne po česneku, a proto se jí dříve říkalo blatnice česneková. Zbarvení hřbetní strany těla může být proměnlivé, ale nemusí. Většinou se jedná o šedavý nebo béžový podklad, na kterém se vyskytují tmavější skvrny v odstínech hnědé, hnědozelené až šedohnědé. Tyto skvrny mohou tvořit někdy až podélné pruhy. Na hřbetě, bocích i končetinách se pak také objevují cihlově zbarvené tečky nebo skvrnky. Břišní strana těla je světle žlutá až světle šedá. Blatnice, jako jediná česká žába, má svislou oční zřítelnici, duhovka je pak žlutá až zlatá. Na chodidlech zadních končetin má silně vyvinutý patní (metatarzální) hrbolek, sloužící k zahrabávání do země. Samci jsou vždy menší než samice a mají mezi ramenem a loktem přední končetiny tuhý žláznatý útvar (zduřelinu). V době páření se ozývá slabým zvukem, protože nemá vyvinutý rezonanční měchýřek a ozývá se pod hladinou vody.

Možná záměna: Nezaměnitelný druh naší fauny. Určovacím znakem jsou mohutné metatarzální hrbolky, svislá zřítelnice a temenní hrbol.

Rozšíření: V Evropě je druh rozšířen ze západu od Francie na východ po Ural, ze severu pak od Švédska na jihu po evropskou část Turecka. Chybí ve Švýcarsku, Itálii, Řecku, Albánii, také ve Finsku a Norsku. Také ji nenalezneme na Britských ostrovech a ve Španělsku.

V České republice se vyskytuje mozaikovitě, převážně v nížinách až pahorkatinách. Celkově na 32 % území.

Biologie a ekologie: Blatnice žije na lokalitách s lehkou půdou (písky a lehčí hlinité půdy). V době páření pak vyhledává zatopené pískovny či malé rybníčky v zemědělsky neobdělávaných oblastech. Mimo páření se pak vyskytuje ve vlhkém travnatém prostředí, vyhýbá se však lesním komplexům, často dosti vzdálených od vodní plochy. Vystupuje do nadmořské výšky 700 metrů. Blatnice zimuje pod kameny nebo hluboko zahrabaná v půdě. K páření dochází v dubnu nebo květnu, kdy také opouští zimoviště. Samice klade vajíčka v provazcích. Mladé samice kratší (cca 1000 vajíček), starší samice až 3500 vajíček. Provazce tak mohou být dlouhé až přes 1 metr. Pulci se většinou do týdne líhnou. Po vylíhnutí se přichycují k vodním rostlinám co nejblíže ke hladině (v té době měří pouze 3-4 mm), teprve po čase začínají aktivně plavat. Blatnice má největší pulce ze všech žab žijících v ČR. Dosahují velikosti až 10 cm. Při prodloužení vývoje (např. zimování) mohou dorůst až do obřích rozměrů (17 cm - Opatrný ex Hrabě, 1973). Při metamorfóze pak dochází ke zpětné redukci tělesných proporcí. Potravu tvoří směs různých bezobratlých (pavouci, žížaly, brouci, slimáci či korýši). Pulci jsou omnivorní, v přirozených podmínkách se živí řasami.

Význam a ochrana: Blatnice patří mezi nejohroženější druhy naší herpetofauny. Dochází k zasypávání vhodných lokalit nebo jsou lokality přeměněny v zemědělskou půdu a to vše v centrech jejího výskytu. Blatnice také patří mezi starobylé druhy žab, takže studium její ontogeneze umožňuje osvětlit fylogenezi žab jako celku. Jeví se jako příbuzná k Pelobates decheni (Troschel 1961), která se Evropě vyskytovala v době miocénu a nese ještě četné primitivní znaky.

Taxonomická poznámka: V České republice žije poddruh Pelobates fuscus fuscus - blatnice skvrnitá evropská.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!