Parus major Linnaues 1758 – sýkora koňadra

Čeleď: Paridae – sýkorovití

Status: běžný druh, IUCN: LC

Popis: Sýkora koňadra je 13–15 cm velký pěvec, je tedy o něco menší a štíhlejší než vrabec. Zbarvením lze dobře odlišit od ostatních druhů našich sýkor. Hlava je převážně černá, jen na čele je odstín černé jemně světlejší. Na lících má velké bílé skvrny ve tvaru půlměsíce. Hřbet je žluto-zelený, kostřec a svrchní strana křídel je modro-šedá. Krajní pera jsou šedo-bílá s bílou špičkou. Hrdlo je stejně jako hlava černá, na něj navazuje široký černý pás, který se táhne středem břicha. Prsa, břicho a boky jsou žluté. Zobák je silný a kuželovitý. Samice se od samce liší jen nepatrně a to sazově černým čelem a hrdlem, které není lesklé. Podélný proužek na spodině těla je méně výrazný a úzký, někdy se na spodině břicha ztrácí.

Možná záměna: Druh je natolik známý a odlišný od našich druhů sýkor, že by k záměně za jiný druh dojít nemělo. Částečně podobná si je se sýkorou modřinkou (Parus caeruleus), ta se však vyznačuje výraznou azurově modrou čepičkou, křídly a ocasem.

Rozšíření: Sýkora koňadra se vyskytuje v celé EuroAsii a severní Africe, v celém areálu tvoří několik poddruhů (až 36). Evropský poddruh Parus major major se vyskytuje převážně v celé Evropě a na Blízkém východě, mimo Britské ostrovy, Středomoří a středomořské ostrovy.

V České republice jde o běžný druh pěvce, který se vyskytuje na celém území a to i ve velkých abundancích. Se stoupající nadmořskou výškou se však její početnost rychle snižuje, hnízdí do 1000 m n. m.

Biologie a ekologie: Druh obývající smíšené až listnaté lesy, zahrady, parky, sady, stromořadí, remízky i polní lesíky. Hnízdění probíhá v jednotlivých párech. Tok i páření probíhá ve větvích stromů. V současnosti hnízdí sýkory převážně v budkách, dutinách, pařezech či na jinak vhodných antropogenních místech (trubky, dříví, poštovní schránky ad.). Hnízdo staví pouze samice. Hnízdění může probíhat 1–2 krát ročně. V průměru se ve snůšce objevuje 7–10 vajec. Na vejcích sedí převážně samice, která je v této době krmena samcem. Po vylíhnutí jsou mláďata krmena oběma rodiči. Sýkory koňadry jsou stálé nebo částečně přelétavým druhem. Pokud dochází k tahu, je tomu tak u mladých ptáků a to jihozápadním směrem (Rakousko, S Itálie, JV Francie,...). Potrava sýkory koňadry je složena z rostlinné i živočišné složky. Z živočichů se na jídelníčku objevují larvy hmyzu, pavoukovci a měkkýši. Rostlinná složka je zastoupena semeny slunečnice, buku, ořechu a habru. Také dužnatými plody dřevin, pupeny a listy. V okolí lidských příbytků se živí zbytky potravin a odpadem z kuchyně.

Hlas: Sýkora koňadra má jeden z nejvariabilnějších zpěvů. Je možné ji často zaměnit za sýkoru modřinku (Cyanistes caeruleus). Na nahrávce naleznete zpěv (zde) a kontaktní hlas (zde). 

Literatura:

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!