Ovis aries musimon Pallas, 1811 – muflon

Čeleď: Bovidae – turovití 

Status: nepůvodní druh

Popis: Muflon má podsadité tělo a poměrně krátké nohy, je tak přizpůsoben pohybu ve skalnatých a svahových terénech. V kohoutku dosahuje výšky 60–80 cm, tělo je dlouhé 90–130 cm, samice jsou výrazně menší. Délka ocasu je 7–15 cm. Samci mají typické srpovitě zahnuté rohy, u některých statných jedinců někdy až 90 cm dlouhé, samice mají rohy jen malé a často jsou bezrohé. Zbarvení těla je tmavé, okolo tlamy světlé, často se světlou sedlovitou skvrnou na hřbetě, někdy také se světlými hnědými skvrnami. Zimní srst je hustá a tmavší než v letní. Břicho a nohy jsou světlé. Hmotnost muflonů se pohybuje u dospělých jedinců mezi 20–60 kg.

Možná záměna: Dobře poznatelný a typický druh v naší fauně. Záměna je možná s některými kříženci ovcí a divokými druhy ovcí, které se však v naší přírodě nevyskytují.

Rozšíření: Původně pochází pravděpodobně z divokých ovcí v Malé Asii, odkud byl lidmi vysazen na Sardinii a Korsiku, kde zdivočel. Odsud byl vysazen po celé Evropě, těžiště rozšíření má ve Středomoří. Vysazen byl také v Americe.

V ČR se vyskytuje rozrušeně po celém území, mimo rovinaté a nelesní oblasti a hory. Nejpočetnější je ve středí nadmořské výšce a v pahorkatinách, případně v členitém území a krasových oblastech. Historicky byl chován hlavně v oborách, poprvé se u nás objevil pravděpodobně v oboře v Hluboké nad Vlavou v 18. století, dále pak v oborách na Orlíku, Kokořínsku, Křivoklátsku a dalších oblastech. Poději byl vypouštěn i do volné přírody. Nyní se vyskytuje početněji např. v Českém krasu, Českém Středohoří, na jihu Vysočiny, v severních Čechách, Želených horách nebo v Moravském krasu. V Česku se dobře přizpůsobil a paří mezi nejpočetnější nepůvodní zvěř.

Biologie a ekologie: Muflon se vyskytuje nejvíce ve světlých listnatých a smíšených lesích, s oblibou na skalnatých svazích, v kaňonech řek. Vyhýbá se nelesním oblastem, rovinám a mokřadům. Je přizpůsobivý a dokáže využívat i postindustriální plochy, jako jsou výsypky a rekultivované plochy po těžbě. Někdy také v příměstských lesích, parcích nebo i v intravilánech měst např. v areálu nemocnice Ikem v Praze. Žije ve stádech okolo 20 jedinců, na zimu se shlukují do věších stád. Stádo vede obyvkle starší samice. Berani se mimo říji shlukují do samostatných stád. Říje probíhá od konce října do prosince, vrcholí v listopadu. Berani mezi sebou v době říje bojují o samice. Samice rodí po 4–5 měsících obvykle jedno mládě, které saje půl roku mateřské mléko. Aktivní jsou zejména v noci, někdy se však pasou i ve dne. Živí se bylinnou vegetací, ale často také listy dřevin, pupeny, žaludy a kaštany. V oblastech s početnými populacemi může působit škody na porostech a výsadbách.

Význam: Druh je využíván myslivecky, jedná se o oblíbenou lovnou zvěř. Berani z Česka mají jedny z nejkvalitnějších trofejí na světě. Chutná je mufloní zvěřina, která zvláště u mladých jedinců připomíná jehněčí, ale s méně výraznou chutí. Vhledem k jeho původu je však jeho výskyt v české přírodě diskutabilní a v některých oblastech problematický. Jeho populace u nás rosou a ročně se odstřelí okolo 10 000 jedinců. Způsobuje škody v lesních porostech, ale i na polích. Významný je také okus vzácné vegetace na skalních a lesostepích biotopech v chráněných územích např. v Českém krasu a Českém Středohoří. Na vyšlapaných a spasených plochách na prudkých svazích způsobuje erozi a podporuje šíření nepůvodních druhů rostlin. Mufloni se často stávají kořistí vlka nebo rysa.

Taxonomická poznámka: Původ druhu je nejednoznačný, ale v posledních letech, bylo díky molekulárním metodám zjištěno, že muflon vznikl z ovcí v oblasti Malé Asie a následně zdivočením na ostrovech Sardinie a Korsika, kde byl vysazen. Slovo „muflon“ pochází z korsického pojmenování „mufro“, z kterého po převedení do francouzštiny vzniklo pojmenování vžité jako „muflon“.

Literatura:

Anděra M. & Gaisler J. (2012): Savci České republiky. Academia Praha.

Andreska, J. (2005): O vysazení muflona (Ovis musimon) v českých zemích. Lynx, 2005, 36: 5-8.

Andreska J. (2024): Minulost, současnost i budoucnost muflona v českých zemích. Živa 6/2024.

Najdete zde již více než 3100 druhů rostlin, hub a živočichů vyskytujících se v Česku!