Oniscus asellus Linnaeus, 1758 – stínka zední

Čeleď: Oniscidae – stínkovití

Status: běžný druh

Popis: Náš největší stejnonožec, délka těla až 18 mm. Oválné, zploštělé tělo je zbarveno šedě s různě velkými světlými skvrnkami, okraje článků bývají světle zbarveny, vytváří lem. U tohoto druhů je telson (poslední článek) protáhlý. Na přední části hlavového článku je nápadná špička, na čele, mezi očima je výrazná lišta.

Rozšíření: Holearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Severní Ameriky.

V ČR hojný druh, vyskytující se po celém území, zejména v okolí lidských sídel.

Biologie a ekologie: S tímto korýšem se setkáme jak ve volné přírodě, tak ve vlhkých sklepích a domech. V přírodě zejména v listnatých lesích, zahradách, zídkách apod. A to na vlhkých místech - pod kameny, padlými stromy, pod listím. Živí se tlejícími zbytky. Žijí často ve skupinách různě starých jedinců. Samice nosí v letních měsících světle žlutá vajíčka přilepená ke spodní straně těla. Aktivní jsou v noci, kdy vylézají ze svých úkrytů. Na lov těchto stínek se specializují pavouci šestiočky z rodu Dysdera.

Literatura:

Frankenberger, Z. (1959): Stejnonožci suchozemští – Oniscoidea. Fauna ČSR, svazek 14. NČSAV, Praha.

Malinková L. (2009): Suchozemští stejnonožci České republiky s obrazovým atlasem. Bakalářská práce, PřF Univerzity Palackého, 103 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!