Minuartia smejkalii Dvořáková - kuřička hadcová (kuřička Smejkalova)  

Syn.: Minuartia verna auct., Minuartia verna subsp. collina auct.  

Čeleď: Caryophyllaceae - hvozdíkovité  

Status: C1, §1, ČK, EU, BERN

Popis: Kuřička hadcová je vytrvalá bylina tvořící husté trsy tmavozelených (často nasivělých) lodyh, báze lodyh mohou i dřevnatět. Sterilních lodyh bývá mnoho a nedorůstají takové délky jako lodyhy fertilní (jen 2-5 cm). Květonosné lodyhy jsou přímé, často 2x delší než lodyhy sterilní, lysé či v květenství roztroušeně žláznaté. Listy jsou lysé, šídlovitého tvaru, dorůstají 6-12 mm délky a 0,4-0,8 mm šířky. Květy mají 6-8 mm v průměru, tvoří řídké koncové vidlany, mohou však být i jednotlivé či vyrůstat v paždí nejhořejších listů. Listeny jsou úzce kopinaté až úzce trojúhelníkovité, s bělavým blanitým lemem. Kališní lístky jsou vejčitě kopinaté či kopinaté, zašpičatělé, roztroušeně žláznaté a dorůstají 2,5-3,5 mm. Korunní lístky jsou bílé, eliptické až široce eliptické, lehce delší než lístky kališní. Plodem jsou tobolky obsahující semena s nápadně válcovitými papilami na povrchu.

Možná záměna: Všechny druhy kuřiček rostoucí v ČR jsou si navzájem velmi podobné. Jejich určování v herbářích je tudíž obtížné. Možná právě proto byla kuřička hadcová popsána až v roce 1988. Ovšem v přírodě se různé druhy zpravidla nepotkávají, protože jsou dobře geograficky vymezeny, nebo mají různé stanovištní preference. Od kuřičky štětinkaté (Minuartia setacea) a kuřičky svazčité (Minuartia fastigiata) se odliší tím, že je alespoň v květenství žláznatá (tyto dva druhy jsou totiž nežláznaté). Kuřička lepkavá (Minuartia viscosa) je jednoletá rostlina bez sterilních lodyh (kuřička hadcová je vytrvalá a má zpravidla mnoho sterilních lodyh). Kuřička nasivělá (Minuartia glaucina) má květy v 10 až 30 květých terminálních vidlanech, nebo v 3 až 7 květých úžlabních vidlanech (kuřička hadcová má terminální vidlany chudší ? jen 3 až 12 květé a v úžlabí jen 1 až 2 květy), kališní lístky hustě žláznaté (ne jen roztroušeně žláznaté jako k. hadcová) a hlavně její jediný nález na Pálavě je sporný. Kuřička krkonošská (Minuartia corcontica) roste jen v ledovcových karech Krkonoš. Kuřička hercynská (Minuartia caespitosa) má v paždí listů květonosných lodyh 4 až 10 listé svazečky (k. hadcová má nanejvýše 2-listé svazečky) a jejími biotopy jsou pískovcové skály či písčiny ve světlých borech.

Rozšíření: Kuřička hadcová je jedním z endemitů České republiky. Roste jen na několika lokalitách v jihovýchodní části Čech. Na lokalitách Golčův Jeníkov a Kraborovice nebyl druh delší dobu sbírán a místní populace pravděpodobně vyhynuly. Obdobně poblíž Borku u Chotěboře kuřička hadcová již vymřela (poslední nález z roku 1960), předpokládá se, že příčinou bylo rozšíření blízkého lomu. Druh byl delší dobu znám z několika lokalit v údolí řeky Blanice. Bohužel z původních tří se druh dochoval na jediné - u obce Hrnčíře a to v počtu pouhých několika desítek jedinců! V okolí Mladé Vožice a Zlatých Hor je druh delší dobou nezvěstný. Bohatší populace tak druh má pouze na dolnokralovických hadcích (hadce na březích vodní nádrže Švihov).

Ekologie: Druh obývá skalnaté či kamenité svahy, skalní štěrbiny a terásky a to výhradně na serpentinitu (hadci). Může však růst i na mělkých hadcových půdách, někdy i v nezapojených travinných porostech. Nesnáší však zastínění - preferuje buď osluněná místa (skály) či polostín (světlé borové lesy na hadcích). Jedná se o obligátní serpentinofyt (druh rostoucí jen na hadcovém substrátu). Hadcové substráty jsou velmi specifickými biotopy. Vyznačují se vysokým obsahem Mg, nedostatkem Ca, nízkým obsahem živin (jako je N, P, K), vysokým obsahem těžkých kovů (např. Ni, Co, Cr), špatně zvětrávají (půdy jsou tu velmi mělké a skeletovité, strmé svahy) a snadno se přehřívají. Jedná se o velmi nehostinná stanoviště a serpentinofyty bývají vybaveny mnoha adaptacemi, které jim umožňují se s tím vyrovnat (např. akumulace Ca a snížený příjem Mg, chelatace těžkých kovů či jejich imobilizace do vakuol, xeromorfní stavba prýtu, vyvinutý kořenový systém...). Důvod, proč kuřička hadcová obývá tyto biotopy souvisí s její evoluční historií. Předkem kuřičky hadcové byl druh z okruhu kuřičky jarní (Minuartia verna agg.), pravděpodobně kuřička Gerardova (Minuartia gerardii), která v pleistocénu sestoupila z Alp do nižších poloh a její areál tak v té době zahrnoval i oblast našeho státu. Poté po klimatické (a návazné vegetační) změně na konci doby ledové se opět vrátila do Alp, kde dodnes můžeme nalézt její potomky. Některé z jejích populací však zůstaly na refugiích (útočištích) v České republice. Jako refugia jí posloužily právě zmíněné hadce, které díky svým specifickým vlastnostem neumožňovaly růst konkurenceschopnějších druhů, které by ji vytlačily a zároveň splňovaly její stanovištní nároky. Od té doby se populace kuřičky vyvíjely izolovaně od jejího mateřského taxonu a odlišily se dostatečně, abychom ji dnes mohli považovat za samostatný druh - kuřičku hadcovou.

Hemikryptofyt. Kvete od května do července.

Ohrožení: Kuřička hadcová je velmi zranitelný druh, protože je výlučně vázána na hadcové podloží. Hadec se vyskytuje vždy jen ostrůvkovitě, proto i rozšíření druhu má spíše ostrůvkovitý charakter. Druh je velmi citlivý na zastínění, proto na některých lokalitách (např. lokality v údolí řeky Blanice ? okolí Mladé Vožice) vymizel v důsledku výsadeb smrkových monokultur na místo světlých borů. Poblíž Borku u Chotěboře kuřička hadcová vyhynula, jak již bylo zmíněno, v důsledku rozšíření lomu, proto i těžba kamene na jejích lokalitách ji ohrožuje. Nejbohatší populace druhu můžeme dnes najít na dolnokralovických hadcích. Ovšem na počátku 70. let minulého století tu byly některé partie hadcových skal (pravděpodobně i s populacemi druhu) nenávratně zničeny zatopením při vzniku vodní nádrže Švihov (Želivka). Následovalo protnutí lokality dálnicí D1. Tyto zásahy vedly pravděpodobně k drastickému snížení četnosti a fragmentaci populace kuřičky hadcové. Podle odhadů tu její početnost dnes nepřesahuje 500 jedinců.

Ochrana: Kuřička hadcová patří podle Červeného seznamu cévnatých rostlin mezi kriticky ohrožené taxony naší flóry. Je zákonem chráněna jako kriticky ohrožený druh (kategorie §1) a uvedena v Červené knize. Zároveň se jedná o druh chráněný soustavou Natura 2000 a je uvedena v Bernské úmluvě. V současné době není žádná lokalita územně chráněna. V rámci záchranného programu se počítá s prosvětlením lesa u Hrnčířů. Již od 60 let minulého století byla snaha vyhlásit dolnokralovické hadce jako zvláště chráněné území. Až v roce 2004 byla lokalita na návrh ČSOP Vlašim zařazena a posléze schválena do národního seznamu evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000. Lesy ČR omezily na vybraných částech území hospodářskou činnost. V současnosti na kuřičce hadcové probíhají populační studie, které by mohly vypovědět více informací o bionomii druhu a umožnit tak její efektivnější ochranu.

Literatura:

Dvořáková M. (1990): Minuartia L. – kuřička. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 101–109, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!