Melampyrum sylvaticum L. – černýš lesní

Syn.: Melampyrum aestivale Ronniger & Schinz; M. alpestre Pers.; M. carpaticum Schult.; M. dentatum Schur; M. intermedium E. P. Perrier & Songeon; M. laricetorum A. Kern. ex Dalla Torre; M. nanum Fritsch; M. transsilvanicum Schur

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: běžný druh

Popis: Byliny do 30 cm vysoké, s přímou, větvenou lodyhou, s větvemi šikmo vzhůru až rovnovážně odstávající. Listy kopinaté, celokrajné, kratičce brvité. Květenstvím je úzký, jednostranný hrozen, ve spodní části řídký, v horní hustější; listeny kopinaté, bez zubů, zelené nebo narezavělé, řídce kratičce pýřité. Kalich pýřitý, kališní cípy trojúhelníkovité, rovné, všestranně rozestálé; korunní trubka kratší nebo z délky kalichu s cípy. Koruna žlutá, někdy červenavě skvrnitá, po odkvětu rezavá; dolní pysk za plného květu výrazně od horního odkloněný. Tobolky vejcovité, se zřetelnou síťnatou žilnatinou, pukající po obou stranách.

Možná záměna: Morfologicky velmi variabilní druh zejména ve tvaru listenů, kdy se v mnohých sudetských populacích objevují rostliny se zubatými listeny, dříve vyčleňované jako Melampyrum herbichii. Černýš luční (Melampyrum pratense) se odlišuje korunní trubkou výrazně delší než kalich, šídlovitými, mírně vzhůru zahnutými kalichy a asymetrickými tobolkami s nevýraznou žilnatinou.

Rozšíření: Areál zahrnuje převážně Evropu s přesahem na východ po střední část Uralu. Těžiště evropského výskytu leží v severní části kontinentu, v mnoha arelách zasahuje přes střední Evropu až po Balkán. Izolovaně roste v Pyrenejích, v centrální Itálii a v regionu Emilia-Romagna a na Britských ostrovech.

Druh s těžištěm výskytu ve vyšších středních polohách. Do nízkých poloh termofytika výskyt zasahuje jen ojediněle v okolí Doupovských hor, resp. do hlubokých říčních údolí. Ve středních polohách roste roztroušeně, někde však velmi vzácně (Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, Železné hory, Beskydy). V oreofytiku místy hojně, zejména od Jizerských hor po Hrubý Jeseník, od jižní části Krušných hor po Šumavu

Ekologie: Černýš lesní roste v horských smíšených a smrkových lesích, na pasekách, v lesních lemech, na horských loukách, ladách a vřesovištích. Preferuje čerstvě vlhké, kyselé půdy. Jako ostatní zástupci rodu je poloparazitický, byly zjištěny jeho vazby se smrkem ztepilým (Picea abies) a brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus). Je součástí několika vegetačních typů, např. subalpínských vysokostébelných trávníků sv. Calamagrostion villosae, listnatých křovin sv. Salicion silesiaceae či klečové vegetace sv. Pinion mugo.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od června do září.

Literatura:

Dalrymple S. E. (2007): Biological Flora of the British Isles: Melampyrum sylvaticum L. – Journal of Ecology, 95: 583–597.

Štech M. (2000): Melampyrum L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 412–429.

Těšitel J., Malinová T., Štěch M. & Herbstová M. (2009): Variation in the Melampyrum sylvaticum group in the Carpathian and Hercynian region: two lineages with different evolutionary histories. – Preslia, 81: 1–22.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!