Lythrum salicaria - kyprej vrbice (obecný)

27. 1. 2010 vytvořil Michal Hroneš

Lythrum salicaria L. - kyprej vrbice (obecný)

Čeleď: Lythraceae - kyprejovité  

Status: běžný druh

 

Popis: Statné, 50-150 cm vysoké vytrvalé rostliny s tlustým dřevnatějícím oddenkem a přímými, jednoduchými či větvenými, čtyřhrannými lodyhami, které jsou ve střední a svrchní části pýřité až hustě srstnaté. Spodní listy jsou vstřícné až přeslenité, vejčité až kopinaté, přisedlé, na konci tupé, na rubu obvykle pýřité. Střední lodyžní listy jsou střídavé až vstřícné, protáhle kopinaté, na bázi mělce srdčité až zaokrouhlené, na konci špičaté. Svrchní listy jsou většinou střídavé, čárkovitě kopinaté. Listeny jsou podobné svrchním lodyžním listům, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšují. Květenství jsou tvořená 2-6 květými svazečky, které tvoří koncové klasy. Květy jsou tmavě růžové až červenofialové, šestičetné, nápadně heterostylní. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: Od druhu kyprej prutnatý (Lythrum virgatum) se liší alespoň na lodyhách a rubu listů přítomnými chlupy, listy na bázi mělce srdčitými až zaokrouhlenými a obvykle také tmavšími květy. Od kypreje yzopolistého (Lythrum hyssopifolia) se liší tmavšími květy, které vyrůstají většinou povícero z úžlabí listenů a také výrazně statnějším vzrůstem.

 

Rozšíření: Druh s poměrně velkým areálem, rostoucí v Evropě, Asii a severní Africe. Souvislý areál se rozkládá od Velké Británie po Altaj. Jižní hranice prochází Marokem, Tuniskem, jižní Itálií a Řeckem, Tureckem a Íránem, severní pak prochází jižní Skandinávií a Finskem. Izolovaná arela leží ve východní Asii. Druh byl zavlečen na mnoho míst mimo svůj původní areál výskytu (do Severní Ameriky, Austrálie, Tasmánie či Ethiopie). V těchto oblastech se často chová velmi agresivně, vytváří monodominantní porosty a vytlačuje původní flóru.

 

V ČR se vyskytuje hojně až roztroušeně od nížin do submontáního stupně, přibližně do 750 m n. m.

 

Ekologie: Vlhkomilný druh rostoucí na sezóně zaplavovaných loukách, březích vodních toků, slepých ramen či rybníků, v rákosinách, vlhkých příkopech, vzácněji také na lesních prameništích či podmáčených paloucích. Vyhovují mu vlhké až bahnité, obvykle kyselé půdy a slunná stanoviště. Je diagnostickým druhem vysokostébelných společenstev podmáčených luk podsvazu Filipendulenion a také svazu Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris.

 

Hemikryptofyt, kvetoucí od června do září.

 

Taxonomická poznámka: Druh se v rámci svého areálu rozpadá na 2 až 3 poddruhy. U nás se vyskytuje pouze nominátní subsp. salicaria. Zbývající poddruhy se vyskytují ve středomoří a ve východní Evropě.