Lutra lutra - vydra říční

18. 4. 2012 vytvořil Zdeněk Mačát

Lutra lutra (Linnaeus, 1758) – vydra říční

Řád: Carnivora - šelmy, Čeleď: Mustelidae - lasicovití

Status: SO, VU, IUCN: NT, BERN II, HD II, IV, NATURA 2000

 

Popis: Vydra říční je kunovitá šelma s protáhlým tělem a dlouhým ocasem. Tělo je dlouhé 60-80 cm, délka ocasu se pohybuje od 30 do 50 cm. Dospělý jedinec váží mezi 4-10 kg. Vydra má krátké nohy, které nejsou příliš přizpůsobeny pro běh po souši. Za to protáhlé válcovité tělo a silný svalnatý ocas jsou výborné pro pohyb ve vodním prostředí. Mezi prsty na nohách nalezneme plovací blány. Ušní boltce jsou ukryty v srsti a stejně jako nosní otvory jsou i ušní otvory uzavírány kožním záhybem při potápění pod vodu. V kalné vodě používá pro orientaci dlouhých hmatových vousů. Srst je krátká, lesklá a velmi hustá, zbarvená do kávově hnědé barvy. Spodina těla je světlejší, někdy až bílá.

 

Rozšíření: Vydra říční je Euro-Asijským druhem šelmy. Hlavním centrem výskytu je celá Evropa mimo nejsevernějších oblastí Ruska a Skandinávie a také ostrovů ve Středozemním moři. Vlivem lovu vydry, byl však její areál výskytu v Evropě velmi potlačen. Dnes lze o ostrovy výskytu (např. Velká Británie, Pyrenejský pol., Z Francie, Balkán, východoevropské země a SV Skandinávie. Naopak je druh znám ze severu Afriky (Tunisko, Alžír nebo Maroko). Asijský areál není tak souvislý, jako byl ten evropský. Vydra se nevyskytuje v severním asijském Rusku, také v Mongolsku ani centrální Číně. Ovšem její areál zasahuje do JV Číny a do jihovýchodoasijských zemí, Nepálu, S Indie a Afghánistánu. Malé populace žijí na J Indie, na Srí – Lance a na ostrovu Sumatra. Dalším „dírou“ v areálu je oblast středoasijských postsovětských republik, kde se vydra nevyskytuje. Na Blízkém Východě obývá Turecko a jižní okraj Kaspického moře.

 

V České republice se vydra vyskytuje na přibližně na 40 % území, za centrum výskytu můžeme považovat Jihočeskou pánev, Český Les, Šumavu, Plzeňsko a Českomoravskou vrchovinu.  Početnost vyder je v ČR odhadována na 2500 jedinců.

 

Biologie a ekologie: Vydra říční obývá čisté potoky a řeky, v některých případech i rybníky, avšak nadmořská výška není určujícím faktorem výskytu. V březích potoků a řek vyhrabává vydra nory, které mají vchod pod vodní hladinou. Nora je vystlána rákosem, travinami nebo větvičkami. V potravním teritoriu (20-50 km vedlejších toků) vydry se většinou nachází ještě několik mělkých nor. Vydra je aktivní převážně v noci, v zimních měsících je však ke spatření i ve dne. Teritorium si značkuje hromádkami trusu, které umisťuje na viditelné místo. Vydra žije samotářsky, vzácněji v malých skupinkách. Rozmnožování probíhá od března do dubna, samotnému pohlavnímu aktu předchází námluvy samců. Páření probíhá ve vodě. Samice rodí jedno až tři mláďata na přelomu dubna/května. Mláďata jsou na matce závislá jeden rok, poté se postupně osamostatňují. Vydra se dožívá 15-20 let.

 

Ohrožení a ochrana: Vydra říční byla terčem lovu a odstřelu v období rozvoje rybničního hospodaření jako predátor rybích obsádek v celé Evropě. Na začátku 20. století proto byla na pokraji vyhubení. V roce 1947 byla zařazena na seznam hájené zvěře a v roce 1956 mezi druhy chráněné zákonem. I přes ochranu vydry byla a je vydra ohrožována vnějšími faktory. (a) Úbytek vhodných stanovišť (odvodňovaní, úprava koryta, kácení břehových porostů). (b) Znečištění vodních toků a kumulace toxických látek v organismu vrcholového predátora. (c) Pytláctví (i přes zákonnou ochranu je vydra lovena). (d) Střety s dopravou. Vydra říční je hodnocena jako silně ohrožený druh, v Červeném seznamu ČR: VU (zranitelný druh), v Červeném seznamu IUCN jako NT (téměř ohrožený druh) a také je „naturovým“ druhem. Pro vydru říční je také zpracován záchranný program – program péče.

 

Literatura:

 

Anděra M., Horáček I. (1982): Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha.

 

Dungel J., Gaisler J., (2002): Atlas savců České a Slovenské republiky. - Academia, Praha.

 

Pelikán J., Gaisler J., Rödl P. (1979): Naši savci. - Academia, Praha.

 

 

Lukáš Poledník, Kateřina Poledníková, Marcela Roche, Petra Hájková, Aleš Toman, Markéta Václavíková, Václav Hlaváč, Václav Beran, Petra Nová, Pavel Marhoul, Marie Pacovská, Olga Růžičková
Tereza 
Mináriková
6
, Jitka Větrovcová
6

Poledník L., Poledníková K., Roche M., Hájková P., Toman A., Václavíková M., Hlaváč V., Beran V., Nová P., Marhoul P., Pacovská P., Růžičková O., Mináriková T., Větrovcová J. (2006): Program péče pro vydru říční (Lutra lutra) v České republice v letech 2009 – 2018. - Ms. Depon in MŽP ČR, Praha.