Linum usitatissimum L. – len setý

Čeleď: Linaceae – lnovité

Status: archeofyt

Popis: Jednoleté, lysé byliny s okrově zbarveným kořenem. Lodyha jediná, přímá, oblá, obvykle 30–100 cm vysoká, větvená jen v květenství. Listy střídavé, zašpičatělé, trojžilné, šedozelené. Květy ve volném vrcholičnatém květenství, květní stopky i po odkvětu vzpřímené. Kališní lístky zelené, se širokým blanitým lemem. Korunní lístky zaokrouhlené, dvakrát delší než kališní, světle modré, vzácně bílé nebo narůžovělé, s tmavším žilkováním.  Tobolky vejcovitě kulovité, na vrcholu zakončené krátkým zobánkem; semena zploštělá, hnědá.

Možná záměna: Od podobných lnů ze skupiny lnu vytrvalého (Linum perenne agg.) se liší svou jednoletostí, nevětvenými lodyhami a trojžilnými listy.

Rozšíření: Stará kulturní plodina s doposud neuspokojivě rozluštěným původním areálem, která se pravděpodobně šířila do Evropy s rozvíjejícím se zemědělstvím z Blízkého východu. Dnes se pěstuje téměř na všech kontinentech.

V České republice se len pěstoval a vzácně stále pěstuje obvykle v chladnějších podhorských oblastech severní Moravy, Vysočiny a Předšumaví. Občas se ledaskde objevuje zplaněle.

Ekologie: Preferuje lehčí, hlinitopísčité substráty, půdy spíše hluboké, s kyselou reakcí.

Terofyt s fenologickým optimem od června do srpna.

Poznámka: Len setý patří k nejstarším domestikovaným rostlinám, pěstoval se již ve starověkém Egyptě a v Samaří v dnešním Izraeli před 10 tis. lety. Len je rostlinou vlákno- a olejodárnou. Len má široké spektrum užití pro výrobu vláken, přízí a geotextilií. Semena se užívají jako krmivo a v potravinářství, kde jsou zdrojem esenciálních aminokyselin a lehce stravitelných proteinů. Vynikají též vysokým obsahem kyseliny linolenové a linolové. Extrakcí se získává vysýchavý olej využívaný v průmyslu nátěrových hmot, pro výrobu linolea, za studena lisovaný olej lze využít jako příměs paliva v dieselových motorech.

Len se sklízí do konce srpna, zralost se pozná podle typického chrastění tobolek. Pěstování lnu mělo v českých zemích dlouhou tradici. Do roku 1990 se len pěstoval na zhruba 20 000 ha. Plocha přadného lnu se snižovala až na pouhých 11 ha v roce 2010 a posléze zanikla. Dnes se pěstuje pouze olejný len na výměře osevních ploch kolem 2000 ha. Největšími producenty lnu jsou dnes asijské země.

Literatura:

Allaby R. G., Peterson G. W. & Merriwether A. D. & Fu Y.-B. (2005): Evidence of the domestication history of flax (Linum usitatissimum L.) from genetic diversity of the sad2 locus. – Theor. Appl. Genet., 112: 58–65.

Hrouda L. (1997): Linum L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky vol. 5., Academia, Praha, 168–178.

Kocourková B., Pluháčková H. & Růžičková G. (2014): Pěstování speciálních plodin. – Mendelova univerzita v Brně, 100 s.

Smýkal P., Bačová-Kerteszová N., Kalendar R. et al. (2011): Genetic diversity of cultivated flax (Linum usitatissimum L.) germplasm assessed by retrotransposon-based markers. – Theor. Appl. Genet., 122: 1385–1397.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!