Leymus arenarius (L.) Hochst. – ječmenice písečná

Syn.: Elymus arenarius L.; Frumentum arenarium (L.) E. H. L. Krause; Hordeum arenarium (L.) Asch.; Triticum arenarium (L.) F. Herm.

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: přechodně zavlečený neofyt

Popis: Vytrvalá, výběžkatá tráva. Stébla vystoupavá nebo přímá, 60–200 cm dlouhá. Listové pochvy lysé; jazýček krátký, nenápadný. Listové čepele ploché, tuhé, modrozelené, adaxiálně drsné, dlouhé až 60 cm, zašpičatělé. Květenstvím je terminální, až 35 cm dlouhý klas složený z přisedlých párových klásků. Klásky vícekvěté, podlouhlé, z boku smáčklé, rozpadavé. Plevy z délky nebo kratší klásku, kožovité; pluchy bez osin.

Možná záměna: Habitem nápadná tráva. Podobní mohou být zástupci rodu pýr (Elymus), v našich podmínkách především pýr prostřední (Elymus hispidus), který má výrazně subtilnější klas.

Rozšíření: Tato ječmenice přirozeně roste v oceánicky laděných, pobřežních oblastech severní, sz. a západní Evropy, na východ po Ural. Méně častá je ve východní části Mediteránu a při pobřeží Černého moře. Byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Oceánie.

V České republice je nalézána sporadicky a přechodně. Doposud byla zaznamenána pouze ve Slezsku u Zlatých Hor, na západní Moravě v oblasti Malé Hané a na jižní Moravě.

Ekologie: Přirozeným biotopem tohoto druhu jsou písečné duny. Ječmenice má výrazný protierozní potenciál a bývá vysazována pro zpevnění půdní vrstvy. Objevuje se též na sekundárních stanovištích podél cest a v příkopech, na rumištích a haldách.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do srpna.

Literatura:

Greipsson S. & Davy A. J. (1994): Leymus arenarius: Uses and characteristics of a dune-building grass. – Búvísindi: Icelandic Agricultural Sciences, 8: 41–50.

Ievinsh G. & Andersone U. (2020): Variation in Growth Response of Coastal Dune-Building Grass Species Ammophila Arenaria and Leymus Arenarius to Sand Burial. – Botanica, 26(2): 116–125.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!