Lepomis gibbosus (Linnaeus, 1758) – slunečnice pestrá

Řád: Centrarchifomes, čeleď: Centrarchidae – okounkovití

Status: nepůvodní druh, IUCN: LC

Popis: Slunečnice pestrá je drobná ryba, v našich podmínkách dorůstá do velikosti 16 cm. V ideálních podmínkách však dorůstají do velikosti až 40 cm. Jde o nezaměnitelný druh mezi našimi druhy ryb. Tělo slunečnice je mírně protáhlé, vysoké a z boků zploštělé. Skřele vybíhá v nápadný kožovitý lalok. Na hřbetě je jediná ploutev, její přední část je trnitá a nižší než zadní část, ta je naopak složena z měkkých paprsků. Zbarvení slunečnice je na rybí poměry velmi pestré, jak i české jméno napovídá. Hřbet, hlava i horní část boků je zlatohnědá až olivově zelená. Boky těla jsou zlatavé s nepravidelnými a vlnitými zelenomodrými pásky. Břicho je bronzové někdy až do pomerančově červené. Na bocích těla a hlavy jsou četné olivově zelené nebo červené skvrny. Navíc se po bocích táhnou rozpitých kolmých pruhů. Operkulární výběžek (na kožní výrůstek na skřelích) má uprostřed velkou tmavou skvrnu, která je lemovaná slabým proužkem v bílé, žluté nebo červené barvě, který na konci doplňuje poloměsíčitá skvrna červené barvy. Ploutve jsou nažloutlé, ocasní ploutev je, stejně jako tělo, ale jemněji, tečkovaná. Během páření jsou samci intenzivněji vybarvení. Vlnkovité zelenomodré pruhy na bocích těla mají výrazný kovový lesk.

Rozšíření: Původní domovinou slunečnice pestré jsou jezera a řeky severovýchodu USA a jihovýchodu Kanady. Druh je dnes hojně rozšířen také v severní a severozápadní části USA. Do Evropy (Francie) se slunečnice dostala z Kanady v roce 1877, kde posléze unikla nebo byla vypuštěna do volné přírody. V současnosti byla introdukována prakticky po v celé Evropě (od Portugalska po jižní Ukrajinu), nejvíce však ve Středomoří.

Do ČR byla zavlečena společně s plůdkem kapra na konci 30. let 20. století z bývalé Jugoslávie. První neúmyslný výsadek proběhl pravděpodobně na Třeboňských rybnících. Současný výskyt slunečnice je znám z Třeboňské pánve, dolního toku Vltavy (od Lipna po soutok s Lužnicí). Také z povodí Labe od Hradce Králové až k Mělníku a roztroušeně v západních a severních Čechách. Na Moravě je výskyt slunečnice soustředěn do povodí Moravy a Dyje, nejvíce v Litovelském Pomoraví a Soutoku Moravy a Dyje.

Biologie a ekologie: Slunečnici vyhovují pomalu tekoucí čisté a průzračné vody s mělkým dnem a dostatkem ponořené vegetace. Nejčastěji preferuje mrtvá ramena řek, menší nádrže a různé kanály. Dospělý jedinci vytváření menší skupinky a žijí společně u dna v porostech rostlin. Mladí jednici naopak tvoří velká hejna, která se zdržují v mělkých a dobře osluněných a prohřátých místech. Malé ryby dosahují pohlavní dospělosti v první nebo druhém roce života. Tření probíhá od května do srpna. Samci staví hnízda v podobě mělkých jamek o průměru 10-40 cm na prosluněných místech mezi rostlinami, a to v blízkosti břehů. Před samotným třením probíhá dvoření, kdy samec útočí na samici a prohání ji okolo hnízda. Po vytření chrání samec snůšku jiker, poté chrání také plůdek a to necelých 14 po vylíhnutí. Pokud chce plůdek opustit hnízdo, samec jej uloví do tlamy a nosí zpět do hnízda. Během strážení hnízda je samec silně agresivní, útočí i na ryby mnohonásobně větší. Slunečnice pestrá žije ve volné přírodě 9-11 let.

Literatura:

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. - ČSOP Vlašim, Vlašim.

Kottelat M. & Freyhof J. (2007): Handbook of European Freshwater Fishes. - Kottelat, Cornol, Switzerland and Freyhof, Berlin Germany.

NDOP (2021): Nálezová databáze ochrany přírody. - http://portal.nature.cz/.

Przybylski M. & Zięba G. (2011): NOBANIS – Invasive Alien Species Fact Sheet – Lepomis gibbosus. - Online Database of the European Network on Invasive Alien Species – NOBANIS www.nobanis.org.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!