Lathyrus hirsutus - hrachor chlupatý

15. 3. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Lathyrus hirsutus L. – hrachor chlupatý

Syn.: Lathytus hirtus Ten.; L. variegatus Host

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: zdomácnělý neofyt

 

Popis: Bylina s vystoupavými až přímými nebo popínavými, křídlatými, řídce chlupatými lodyhami, dlouhými obvykle 30–80 cm. Listy s jedním párem lístků, obvykle zakončeným úponkou; palisty polostřelovité. Květenství chudé, tvořené obvykle 1–3 květy na obvykle 4–8 cm dlouhých stopkách. Květy nevonné, šikmo odstálé až nicí, koruna červeno(modro)fialová, člunek zelenavě bílý. Lusky podlouhlé, draslavě štětinaté, obsahující obvykle 4–7 semen.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, který si lze splést snad jen se vzácně a přechodně zplaňujícím hrachorem vonným (Lathyrus odorus), který má též draslavě chlupaté lusky, kterou jsou ovšem mnohem delší, větší a jinak zbarvené jsou též květy.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem, který zahrnuje západní a jižní Evropu a dále na východ zasahuje až po Afghánistán. Roste také v severní Africe. Výskyty ve střední a severní Evropě jsou považovány za druhotné. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní Ameriky.

 

V České republice se vyskytuje především v teplejších oblastech jižní a střední Moravy, středních a severozápadních Čech. Lokality jsou známy též z mezofyzika jz. Čech, Plzeňské pahorkatiny a Ostravské pánve. Bodově se vyskytuje i v dalších oblastech.

 

Ekologie: Hrachor chlupatý roste na obvykle na sekundárních biotopech paseky, křoviny, úhory, při okrajích komunikací nebo jako plevel v obilných polích. Preferuje bazické podklady, teplá a slunná stanoviště.

 

Jednoletý terofyt až dvouletka s fenologickým optimem od konce května do srpna.

 

Poznámka: V prvním Červeném seznamu byl výskyt tohoto druhu na našem území hodnocen jako vzácný, v kategorii kriticky ohrožených druhů. Charakter většiny lokalit však ukazuje na novodobé zavlečení.

 

 

Literatura:

 

Chrtková A. & Bělohlávková R. (1995): Lathyrus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 416–437.