Juncus conglomeratus L. – sítina klubkatá

Syn.: Juncus subuliflorus Drejer; J. leersii T. Marsson

Čeleď: Juncaceae – sítinovité

Status: běžný druh

Popis: Rostlina s plazivým oddenkem, vytvářející husté, svěže zelené trsy. Lodyha přímá, na bázi s červenohnědými pochvami, vysoká 40–100 cm, pod květenstvím žebernatá. Dřeň nepřerušovaná. Listy přízemní, podobné lodyhám. Květenstvím je klubkovitě stažený, zdánlivě postranní kružel, který přesahuje dolní listen. Okvětní lístky žlutohnědé, ostře špičaté, stejně dlouhé nebo vnitřní o málo kratší, úzce blanitě lemované. Tobolky zdéli okvětí, nahoře vykrojené, hrotité.

Možná záměna: Habitem podobná sítina rozkladitá (Juncus effusus) má lodyhu pod květenstvím hladkou, jen jemně rýhovanou. Sítina sivá (Juncus inflexus) má lodyhy šedavě ojíněné, štíhlejší a dřeň přehrádkovanou.

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem s boreálně-subatlantickou tendencí, který zahrnuje většinu evropského kontinentu, na východ zasahuje po střední část Sibiře. Vyskytuje se rovněž v sz. části Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní a Jižní Ameriky, z Nového Zélandu a z Tasmánie.

V České republice se vyskytuje téměř po celém území roztroušeně až hojně, od nížin do hor. Jen v nejteplejších oblastech sz. a stř. Čech a jižní Moravy roste řídce až vzácně.

Ekologie: Sítina klubkatá je druhem mokřadních a vlhkých stanovišť. Roste na mokrých loukách, prameništích, slatinách a rašeliništích. Sekundárně na vlhkých místech podél komunikací. Je součástí vegetace vlhkých pcháčových luk sv. Calthion palustris.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

Literatura:

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!