Helleborus odorus - čemeřice vonná

25. 3. 2021 vytvořil Michal Hroneš

Helleborus odorus Waldst. et Kit. ex Willd. – čemeřice vonná
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Status: přechodně zavlékaný neofyt

Popis: Vytrvalé, 30–50 cm vysoké rostliny s krátkým tlustým oddenkem a přízemní růžicí listů. Listy přezimují, jsou dlouze řapíkaté, s čepelí jen mírně kožovitou, znoženě dělenou do 5–11 kopinatých až široce kopinatých, na okraji zubatých úkrojků, které jsou na rubu chlupaté, s nápadně vyniklými žilkami. Stonky jsou lysé, dužnaté, obvykle bezlisté, na vrcholu s 2–3 květy. Květy jsou 5–7 cm široké, vonné, mírně skloněné. Okvětní lístky jsou zelenavé až zelenožluté, široce vejčité až téměř okrouhlé, překrývající se, za plodu obvykle zelené. Plodem je do 1/4 srostlé souplodí měchýřků.

Možná záměna: Nejpodobnějším druhem, který také na našem území zplaňuje, je čemeřice zelená (Helleborus viridis). Od č. vonné se odlišuje nepřezimujícími, na okraji nápadně dlouze, hustě zubatými listy a nevonnými květy.

Rozšíření: Subendemit Balkánského poloostrova, na sever zasahující ještě do Maďarska a Rumunska a na západ do severovýchodní Itálie.

V ČR byla čemeřice vonná na konci 19. století vysazena na Velké hoře v CHKO Český kras. Druh se zde uchytil a v současné době se zde vyskytuje početná, lokálně se šířící populace.

Ekologie: V původním areálu roste především v podrostu dubohabřin, listnatých křovin (tzv. šibljak) a jejich okrajů. U nás roste ve slunné dubohabřině a na lesostepní stráni na vápencovém podloží.

Kvete od února do dubna.

Význam: Podobně jako ostatní čemeřice se pěstuje pro okrasu a zejména pro své časné kvetení. Její pletiva obsahují alkaloidy protoanemonin a ranunkulin a jsou proto prudce jedovatá.  

 

 

Literatura:

Chrtková A. (1988): Helleborus L. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena ČSR 1, Academia, Praha, 374–378.

Rottensteiner W. K. (2016): Attempt of a morphological differentiation of Helleborus species in the Northwestern Balkans. – Modern Phytomorphology 9(Suppl.): 17–33.

Šuk V. (2003): Rostliny cizího původu v Českém krasu. – Fragmenta Ioannea Collecta 1: 15–29.