Helleborus niger - čemeřice černá

13. 5. 2020 vytvořil Michal Hroneš

Helleborus niger L. – čemeřice černá
Syn.: Helleborus grandiflorus Salisb.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Vytrvalé, 15–25 cm vysoké rostliny s krátkým tlustým oddenkem a přízemní růžicí listů. Listy, vyrůstající obvykle po 2–4, jsou dlouze řapíkaté, s čepelí mírně kožovitou, znoženě dělenou do 5–9 široce obkopinatých, na bázi zúžených, pouze na vrcholu zubatých úkrojků. Stonky jsou lysé, dužnaté, často červeně tečkované, nesoucí 1–3 celokrajné, vejčité lodyžní listy. Květy jsou velké, mírně skloněné. Okvětní lístky jsou vyduté, bílé, na bázi nažloutlé, na rubu často narůžovělé, za plodu často celé růžové. Nektáriové lístky jsou krátce stopkaté, trubkovité, dvoupyské, mírně zahnuté. Plodem je do 1/3 srostlé souplodí dlouze stopkatých měchýřků.

Možná záměna: Čemeřice černá se od ostatních podobných čemeřic, jak je čemeřice východní (Helleborus orientalis) a čemeřice zelená (Helleborus viridis) liší celokrajnými lodyžními listy, jen na vrcholu zubatými úkrojky, a především nápadnými bílými květy.

Rozšíření: Druh s poměrně malým areálem s centrem výskytu ve východních Alpách. Dále se vyskytuje v Apeninách a v severní části Dinarid. Zavlečena byla do celé řady zemí, např. do Francie, na Ukrajinu, do Pobaltí, Běloruska a Švédska.

V ČR byla tato čemeřice vysazena v druhé polovině 18. století na Velké hoře v nynější NPR Karlštejn. Kromě toho je poměrně často pěstována, a především ve vyšších polohách přechodně zplaňuje. Zplanělé populace jsou známé např. z Hrubého Jeseníku, Vysočiny a okolí Českých Budějovic.

Ekologie: V původním areálu roste zejména v podrostu horských bučin na vápencovém podloží. U nás je kromě pěstování v zahradách občas vysazována v parcích. Zplaňuje v různých typech lesů a křovin, převážně na bazickém podloží.

Hemikryptofyt, který v našich podmínkách kvete od ledna do března.

Význam: Okrasná, velmi časně kvetoucí rostlina. Jako řada dalších zástupců čeledi Ranunculaceae je i tato čemeřice jedovatá. Pletiva obsahují alkaloidy protoanemonin a ranunkulin. Po požití může docházet k podráždění sliznic, zánětům žaludku a zvracení krve. Druhové jméno by mělo odkazovat na barvu oddenku.

 

 

Literatura:

Čakar J., Haverić A., Haverić S., Maksimović M. & Parić A. (2014): Cytotoxic and genotoxic activity of some Helleborus species. – Natural Product Research 28: 883–887,

Chrtková A. (1988): Helleborus L. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena ČSR 1, Academia, Praha, 374–378.