Helleborus foetidus L. – čemeřice smrdutá

Syn.: Helleboaster foetidus (L.) Moench

Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité

Status: přechodně zavlékaný neofyt

Popis: Nepříjemně aromatická bylina se stonkem vysokým 40–100 cm, na bázi dřevnatým, přímým, oblým, lysým. Listy pouze lodyžní, dlouze řapíkaté, čepel znožená v kopinaté, ostře zubaté, na spodu žláznaté úkrojky. Květenstvím jsou bohatě větvené vrcholíky. Květy se žláznatými stopkami, nicí, zvonkovité; okvětní lístky zelené, na okraji tmavě červeně lemované; nektariové lístky krátce stopkaté, zakřivené, na okraji zubaté; tyčinky žlutobílé. Plodem jsou dlouze stopkaté, hnědozelené měchýřky.

Možná záměna: Mezi pěstovanými druhy dobře poznatelný druh, který se vyznačuje zápachem, absencí přízemní listů, dřevnatějícími bázemi lodyh a převislými, zvonkovitými květy.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem se subatlantickou tendencí rozšířený na Britských ostrovech, resp. v západní, jz. a jižní Evropě. Areál druhu zasahuje také do severní Afriky.

V České republice se pěstuje a vzácně zplaňuje. Výskyty mimo kulturu jsou známy z Plzeňska, okolí Prahy a z Jičínska.

Ekologie: V přirozeném prostředí roste v lesích a křovinách, často na vápnitých půdách. U nás je tato čeměřice spíše ojediněle pěstována v botanických zahradách a zahrádkách, ale snadno může zplanět a vytvářet bohaté populace v pustnoucích zahradách, v parcích a na okraji na navážek stavebního materiálu. Opylována je blanokřídlým hmyzem, šíření napomáhají mravenci.

Chamaefyt s fenologickým optimem kvetení od března do dubna.

Poznámka: Čemeřice smrdutá byla zejména v 18. a 19. století používána v tradiční medicíně, kořenů se také užívalo k desinfekci mléčných žláz krav, odvary se podávaly telatům jako astringens. Jako ostatní zástupci rodu je i tento druh jedovatý.

Literatura:

Balázs V. L., Filep R., Ambrus T., Kocsis M., Farkas Á. et al. (2020): Ethnobotanical, historical and histological evaluation of Helleborus L. genetic resources used in veterinary and human ethnomedicine. – Genetic Resources and Crop Evolution, 67: 781–797.

Chrtková A. (1988): Helleborus L. In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena ČSR 1, Academia, Praha, 374–378.

Sánchez-Lafuente A. M., Guitián J., Medrano M., Herrera C. M., Rey P. J. & Cedrá X. (2005): Plant Traits, Environmental Factors, and Pollinator Visitation in Winter-flowering Helleborus foetidus (Ranunculaceae). – Annals of Botany, 96(5): 845–852.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!