Helianthus tuberosus - slunečnice topinambur

17. 10. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Helianthus tuberosus L. - slunečnice topinambur  

Syn.: Helianthus tomentosus Michx., Helianthus esculentus Warczewicz, Helianthus subcanescens E. E. Watson, Helianthus decapetalus auct. non L., Helianthus serotinus Tausch  

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité

Status: invazní druh

 

Popis: Vytrvalé, 1-3 m vysoké rostliny s hustě, drsně chlupatými lodyhami. Oddenky jsou dlouhé, hlízy jsou postranní, ztlustlé, kuželovité. Spodní listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, na okrouhle kopinaté, vejčité až srdčité, na okraji zubaté až jemně pilovité, na bázi zúžené na řapík. Svrchní listy jsou obvykle střídavé, podobné spodním. Řapíky jsou široce či úzce křídlaté, někdy až téměř nekřídlaté. Listeny jsou podobné listům, avšak výrazně drobnější. Květenství jsou mírně vonná, úborovitá, složená z jasně žlutých okrajových jazykovitých květů a vnitřních žlutohnědých trubkovitých květů. Zákrovní listeny se střechovitě překrývají. Plodem je nažka.

 

Možná záměna: Poměrně nezaměnitelný druh. Od slunečnice roční (Helianthus annuus) se liší tím, že je vytrvalá, má obvykle křídlaté řapíky a výrazně drobnější květy.

 

Rozšíření: Druh je původní v Severní Americe (především východ USA a jižní Kanada). V Evropě je zavlečený a postupně se šíří. Současný sekundární areál zahrnuje především střední a jihovýchodní Evropu (na západě od Německa po Ukrajinu na východě).

 

Druh se roztroušeně až hojně vyskytuje v nížinách až pahorkatinách. Hojný je především v okolí větších řek. Do hor vystupuje jen velmi vzácně.

 

Ekologie: Druh rostoucí na vlhčích místech obvykle antropogenního původu (okraje cest, rumiště, opuštěné sady a zahrady, okraje polí, společenstva invazních druhů podél vodních toků), ale také na přirozených zejména lužních biotopech. Obvykle na půdách s vyšším obsahem živin. Na zasažených místech vytváří husté porosty, které vytlačují konkurenčně méně zdatné druhy.

 

Hemikryptofyt, kvetoucí na sklonku léta a na podzim, od srpna do října.

 

Význam: Druh občas pěstovaný pro okrasu či jako polní plodina, někdy bývá vysazován jako krmivo pro divočáky. První záznam o pěstování této rostliny pochází z roku 1607, kdy byl dovezen do Francie. Během několika let byl vysazován po celé Evropě a první údaj o vysazení ve střední Evropě pochází z roku 1627. Invazně šířit se pravděpodobně začal po ukončení 2. světové války. Nejúčinnější metodou plošné likvidace se prozatím jeví kosení, které nedovolí rostlinám dorůst do generativní fáze.

 

 

 

Literatura:

 

Kirschner J. & Šída O. (2004): Helianthus L. – slunečnice. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 322–331, Academia, Praha.