Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758) – ježdík obecný

Řád: Perciformes – ostnoploutví, čeleď: Percidae – okounovití

Status: LC, běžný druh

Popis: Ježdík je 15-25 cm velká okounovitá ryba. Dospělec váží až 400g (běžně 200-250g). Tělo je ze stran zploštělé a hřbet mírně vyklenutý. Hřbetní ploutve splývají v jednu, přední část je vyšší než zadní. Oko působí oproti tělu velice. Zbarvení těla je šedohnědé až olivově hnědé, břicho je bělavé. Na bocích těla a hřbetu se vyskytují tmavé (hnědošedé) skvrny. Hřbetní a ocasní ploutev je zabarvena do žlutohněda. Hnědé skvrny se vyskytují i na hřbetní i ocasní ploutvi. Na první z nich tvoří 4-6 řad, na druhé jsou méně patrné a nepravidelné. Hřbetní ploutev je tvořena maximálně 15-16 trny.

Možná záměna: Ježdíka obecného je možné zaměnit s ostatními ježdíky žijícími v ČR. Ježdík žlutý (Gymnocephalus schraetser) se dá odlišit pomocí počtu trnů na hřbetní ploutvi, těch je vždy více než 16, což je limit u zbývajících dvou druhů. U ježdíka žlutého tento počet může dosáhnout až 20 trnů. Boky jsou citrónové až měděně žluté. Je vzácný a vyskytuje se pouze na jižní Moravě. Třetím ježdíkem v ČR je rovněž vzácný ježdík dunajský (Gymnocephalus baloni), který se vyskytuje také pouze na jižní Moravě. Oproti ostatním druhům má zavalité tělo, ale dorůstá do délky maximálně jen 12 cm.

Rozšíření: Ježdík obecný obývá temperátní oblasti Evropy a Asie. Běžně se vyskytuje v tocích od Francie po Kaspické a Bílé moře. Rod ježdík (Gymnocephalus) je původně Euroasijským endemitem. Byl indrodukován do Itálie a Velkých jezer v Severní Americe, kde se chová invazivně.

V České republice obývá stojaté i tekoucí vody v povodí Labe, Odry i Moravy.

Biologie a ekologie: Hlavní stanoviště pro ježdíka obecného na našem území tvoří dolní toky řek, průtočné rybníky a údolní nádrže. Zde vyhledává dno s písčitým nebo hlinitopísčitým substrátem. Je velmi náročný na obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě. Prakticky se vyhýbá silným říčním proudům. Ježdík je hejnová ryba. Samotná hejna bývají složena z různě velkých jedinců. Za soumraku se celá skupina přibližuje ke břehům, kde loví potravu. Tření se odehrává na písčitém dně, kde samice často lepí jikry na rostliny. U ježdíků byl jako vcelku běžný popsán intersexualismus. Hlavní složkou potravy jsou živočichové dna – larvy pakomárů, měkkýši či berušky (je typickým bentofágem). Pro svou velikost není komerčně využívaným druhem. Je důležitou složkou potravního řetezce.

Literatura:

Hanel L., Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. - ČSOP Vlašim, Vlašim.

Hrabě S., Oliva O., Opatrný E. (1973): Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. - SPN, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!