Glycyrrhiza glabra - lékořice lysá

22. 6. 2012 vytvořil Michal Hroneš

Glycyrrhiza glabra L. – lékořice lysá
Syn.: Glycyrrhiza hirsuta Pall., Glycyrrhiza pallida Boiss. & Noë, Glycyrrhiza violacea Boiss. & Noë
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Statné, vytrvalé, až 2 m vysoké byliny s válcovitými kořeny a dlouhými plazivými oddenky nasládlé chuti. Lodyhy jsou přímé, větvené, lysé až olysalé, v horní části drsně chlupaté. Listy jsou lichozpeřené, s 5 – 7 páry vejčitých až eliptických, krátce řapíčkatých lístků. Palisty jsou drobné, opadavé. Květenství jsou vzpřímená, hroznovitá. Květy jsou krátce stopkaté, s kalichem žláznatým a korunou světle fialovou až žlutobílou. Plodem jsou čárkovité, kožovité lusky.

Rozšíření:
Druh je původní zřejmě ve Středozemí a jihovýchodní Evropě, odkud areál pokračuje dále na východ až do západní Číny. Původní rozšíření však vzhledem k jeho častému pěstování nelze přesně určit. Za nepůvodní se považuje výskyt v celé střední Evropě od Slovenska po Švýcarsko, v severní Africe, v Austrálii a také v Severní Americe.

V ČR se jedná o nepůvodní druh, který se velmi roztroušeně vyskytuje v teplých oblastech, především na jižní Moravě. Největší koncentrace lokalit se nachází především na Hustopečsku.

Ekologie: Druh sušších, vzácně mírně zasolených půd, který roste na okrajích cest a polí, na úhorech či na křovinatých stráních.

Hemikryptofyt, který kvete od června do července, plodí od července do září.

Význam: Jedná se o takzvaný kulturní relikt, tedy pozůstatek dřívější kultury. Lékořice u nás byla pěstována od pozdního středověku až do počátku 20. století. Kořen lékořice, lidově sladké dřevo, obsahuje větší množství jednoduchých cukrů a využívá se zejména v potravinářství (známé pendreky, čaje nebo hašlerky) či ve farmacii. Semena obsahují jedovatou aminokyselinu kanavanin.

 


Literatura:

Ali S. I. (1977): Glycyrrhiza L. – In.: Nasir E & Ali S. I. (eds), Flora of Pakistan No. 100, Karachi, 94–97.

Bojian B. & Larsen K. (2010): Glycyrrhiza L. – In.: Wu Z. Y., Raven P. H. & Hong D. Y. (eds), Flora of China 10, Science Press, Beijing, & Missouri Botanical Garden Press, St. Louis.

Chrtková A. (1995): Glycyrrhiza L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 378–380.