Gallinago gallinago Linnaeus 1758 – bekasina otavní

Řád: Charadriiformes – dlouhokřídlí, čeleď: Scolopacidae – slukovití

Status:  IUCN: LC, silně ohrožený

Popis: Bekasina otavní patří do rodu Gallinago společně s dalšími 17 druhy, z nichž v Evropě hnízdí dva druhy – bekasina otavní a bekasina větší (Gallinago media). V ČR hnízdí pouze bekasina otavní, bekasina větší se u nás vyskytuje pouze vzácně na tahu. Bekasina otavní je tažný bahňák (paryfyletický taxon) s holarktickým areálem rozšíření. Dospělí a mladí ptáci jsou si velmi podobní. V opeření, které je převážně hnědé, se skvrnami, pruhy a tečkami tmavší barvy není rozdíl mezi pohlavími. Zobák je velmi dlouhý, dosahuje délky téměř celého těla bez ocasu. Nohy jsou na bahňáka v poměru k tělu kratší, zelené barvy s dlouhými prsty.

Možná záměna: Velmi podobná je bekasina větší, která hnízdí ovšem nejblíže v severním Polsku. Vyhledává podobné prostředí jako bekasina otavní a lze ji rozlišit pouze stylem letu a při vyplašení viditelně světlejším ocasem, který má krajní rýdovací pera bílá. Bekasina otavní má světlý pouze lem ocasu. Další druh, se kterým je možné bekasinu otavní zaměnit je slučka malá (Lymnocryptes minimus). Tento druh u nás také nehnízdí, ale pouze přezimuje. Je přibližně o polovinu menší a na zádech má tři výrazné podélné pruhy, které na rozdíl od bekasiny nepokračují až na hlavu. V hnízdním období je ovšem bekasina otavní nezaměnitelná.

Rozšíření a početnost: V Evropě hnízdí bekasina otavní početněji na severovýchod od našeho území. Na území ČR hnízdí po velmi masivním úbytku hnízdících párů v důsledku odvodnění velké části mokřadních luk při meliorizaci přibližně 500 párů. V současné době hnízdí bekasiny plošněji pouze v podhůři našich hraničních pohoři a na Českomoravské vysočině.

Biologie a ekologie: V době hnízdění je možné se s bekasinou otavní setkat na výrazně a trvale podmáčený loukách s nízkým bylinným pokryvem bez křovin. Nejčastěji bekasiny vyhledávají ostřicové stolice, které jsou obkopeny vodou. V takovém prostředí nacházejí úkryt pro sběr potravy a možnosti pro stavbu hnízda (v suchu v trsech trav). Hlavní složku potravy tvoří kroužkovci a měkkýši. V hnízdním období samci obhajují teritoria střemhlavým letem a spojeným s mečivým zvukem. Tento zvuk je mechanický vydávaný roztaženými krajními rýdovacími pery, které v letu vlivem okolního proudícího vzduchu vibrují (nahrávka zde). V pohnízdní době se bekasiny stahují na odkryté bahnité plochy (výtopy rybníků, přehrad, polní louže apod.), kde se mohou vyskytovat i ve vysokých počtech společně se severně hnízdícími ptáky.

Hlas: Bekasiny se mimo hnízdní období hlasově projevují vzácně. Po vyplašení se ozývají mečivým písknutím (nahrávka zde). Nahrávka toku dospělého ptáka (zde).

Tah: Zimoviště leží v subsaharské Africe, v severní Africe a v jižní Evropě.

Zajímavosti: Mekotavý mechanický zvuk vibrujících krajních ocasních per při teritoriálních letech bekasin a charakteristický hnízdní biotop jim dal i příznačný slovenský název – močiarnica mekotavá. Bekasiny mají ohebný zobák, který mohou v bahně otevřít a využít jako pinzetu.

Literatura

Hudec K. & Šťastný K. (eds.) 2005: Fauna ČSSR Ptáci 2/II. Academia, Praha.

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

BirdLife International 2015: Species – Common Snipe. dostupné z URL: http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/common-snipe-gallinago-gallinago

IUCN 2015: Red list of threatened species – Common Snipe. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22693097/0

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!