Erophila verna - osívka jarní

13. 4. 2016 vytvořil Václav Dvořák

Erophila verna (L.) Bess. – osívka jarní

Syn.: Draba verna L., Erophila vulgaris DC., nom. illeg., E. draba C. Schimper et Spenner in Spenner, E. duplex Winge

Čeleď: Brassicaceae – brukvovité

Status: běžný druh

 

Popis: Jednoletá, drobná bylina dorůstající 15 cm výšky. Lodyh obvykle 1–6, vyrůstajících z přízemní růžice, v dolní části chlupatých. Přízemní listy kopisťovité, obkopinaté, na vrcholu zašpičatělé, po okraji roztroušeně až hustě chlupaté 3-4ramennými chlupy. Květenství 3–30květé. Korunní lístky bílé, širokým zářezem dvouklané až dvoudílné. Šešulky podlouhlé až elipsoidní, 2-4krát delší než široké, vzpřímené.

 

Záměna: Velmi variabilní taxon, u něhož bylo na základě pěstebních pokusů vylišeno až 200 mikrospecií „jordanonů“, které se však neuznávají. Z druhů u nás rostoucích lze zaměnit za vzácnější kalcifyt osívku kulatoplodou (Erophila spathulata), která má šešulky nejvýše 2krát delší než široké, v obrysu spíše okrouhlé a na listech převládají vidličnatě větvené chlupy.

 

Rozšíření: Evropský druh rostoucí po celém kontinentu vyjma arktických oblastí, dále v severní Africe, v Přední a střední Asii. Jako zavlečený druh je znám ze Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu.

 

V České republice roste velmi hojně až obecně v celém území, zejména však v nížinách do podhorského stupně, výše se vyskytuje zejména synantropně.

 

Ekologie: Osívka jarní osidluje širokou škálu biotopů od nezapojených xerotermních a mezofilních trávníků, přes pole, cesty, zdi, náspy, lomy a další ruderální, antropicky ovlivněná stanoviště. Je typickým příkladem pionýrské rostliny, osidlující plochy s řídkým vegetačním krytem, který prodělává životní cyklus velmi rychle a je konkurenčně velice slabý.

 

Terofyt s fenologickým optimem od března do dubna.

 

Poznámka: Přestože se tato bylina příliš nevyužívá v lidovém léčitelství, jsou u osívky známy adstringentní účinky, které usnadňují hojivost drobných ran a nepříjemných zánětů jako je panaricium.

 

 

Literatura:


Hrouda L. (2003): Erophila DC. In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, 2. vydání, Academia, Praha, 155–158.