Epilobium hirsutum L. – vrbovka chlupatá

Syn.: Epilobium grandiflorum Weber in Wiggers

Čeleď: Onagraceae – pupalkovité

Status: běžný druh

Popis: Bylina s dlouhým, tlustým oddenkem, který za květu vyhání dlouhé dužnaté podzemní výběžky ukončené růžicemi listů. Lodyha přímá, tuhá, oblá, v horní části obvykle větvená, řídce až velmi hustě nežláznatě chlupatá, vysoká 30–150 cm. Listy převážně vstřícné, přisedlé, poloobjímavé, alespoň prostřední listy sbíhavé, všechny na rubu i líci chlupaté až plstnaté, nestejně pilovitě zubaté, s některými zuby do předu zahnutými. Poupata vejcovitá. Květy velké, široce nálevkovité; kališní lístky se zřetelně nasazenou špičkou; korunní lístky až 2 cm dlouhé, zřetelně, ale nehluboce vykrojené, světle až tmavě purpurově červené. Blizna 4laločná, z květu nápadně vyčnívající. Tobolky dlouze odstále chlupaté.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, jemuž je podobná snad jen vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), která má kratší, do 1 cm dlouhé korunní lístky, kališní lístky bez nasazené špičky, listy neobjímavé, přisedlé, se zuby malými a řídkými. Mezi těmito druhy jsou udáváni též kříženci, ovšem jejich výskyt z našeho území je sporný.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem, který pokrývá oblast téměř celé Evropy, na východ až do Japonska, na jich zhruba po Kavkaz. Roste rovněž v severní Africe. Jako nepůvodní, synantropní druh je znám z dalších kontinentů jako je Severní a Jižní Amerika.

Na území České republiky se vyskytuje hojně až roztroušeně od nížin až do podhůří, s vysokou koncentrací lokalit kolem 600 m n. m. V některých oblastech stoupá i do nižších poloh oreofytika.

Ekologie: Vrbovka chlupatá je typickým druhem okrajů stojatých i tekoucích vod, kanálů, zaplavovaných luk, pobřežních křovin, lužních niv, rákosin i bahnitých den letněných rybníků. Roste i na ruderalizovanějších vlhkých stanovištích, podél komunikací, na brownfieldech. Preferuje hlinité, vlhké až zbahnělé půdy. Často vytváří dominantní porosty klasifikované jako vegetace vlhkých míst as. Calystegio sepium-Epilobietum hirsutim, v nížinách je často součástí mokřadní vegetace as. Beruletum erectae.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od konce června do září.

Literatura:

Smejkal M. (1997): Epilobium L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 5, Academia, Praha, 99–132.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!