Enchytraeidae - roupice

Popis: Drobní štětinatí červi, patřící mezi kroužkovce maloštětinatce (Oligochaeta), o délce těla 1–25 mm. Tělo je červovité, článkované, podobně jako u žížal s opaskem. Nemají oči a celé tělo je řídce pokryto štětinkami. Zbarvení je obvykle bělavé, žlutavé nebo téměř průsvitné bez pigmentu s prosvítajícími orgány.

Možná záměna: Roupice připomínají drobné bledé žížaly a zaměnit je můžeme na první pohled také s většími hlísticemi (Nematoda), od kterých se liší zejména článkovaným tělem. Rozlišení jednotlivých rodů a druhů je obtížné a v některých případech je možné pouze podle živých jedinců, rozlišovací znaky jsou počet a rozmístění štětin, pórů a další morfologické znaky.

Rozšíření: Po celém světě, v tropech, mírném i boreálním pásu.

V ČR známo okolo 80 druhů. Jedná se však o málo probádanou skupinu.

Biologie a ekologie: Roupice žijí v půdě, vlhkém listovém opadu, ve vlhké stařině a některé druhy také v trouchnivém dřevě, v přízemních dutinách stromů a v mechu. Většina druhů však žije v horních vrstvách půdy. Obývají jak lesní, tak luční biotopy. Jsou to saprofágové a přímo se tak podílejí na rozkladu především rostlinného opadu. Živí se organickou hmotou a také mikroorganismy. Roupice jsou nejpočetnější půdní kroužkovci. Za příznivých podmínek dosahují v půdách hustoty okolo 150 000–300 000 jedinců na metr čtvereční. Ve slabě kyselých půdách mírného pásma se pak jejich hustoty pohybují obvykle mezi tisíci až desetitisíci jedinců na čtvereční metr. Někdy roupice vytvářejí i shluky v úživnějších místech v půdě. Biomasa roupic v půdách se pohybuje do 4 g na čtvereční metr. Roupice jsou, stejně jako jejich větší příbuzné žížaly, důležitými tvůrci humusu v půdách a slouží jako potrava mnoha půdních organismů. Roupice bývají také chovány jako potrava pro akvarijní ryby (také známé jako „grindal“) a jako experimentální organismy např. v toxikologii.

Literatura:

Didden, W. A. M. (1993): Ecology of terrestrial Enchytraeidae. Pedobiologia 37: 2–29.

Schlaghamerský J. (2014): Kroužkovci (Annelida) v půdách Evropy a severní Ameriky: diversita druhů a taxocenóz v závislosti na ekologických faktorech. Habilitační práce.

Smrž J. (2015): Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Karolinum, Univerzita Karlova v Praze.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!