Emys orbicularis - želva bahenní

23. 10. 2008 vytvořil Zdeněk Mačát

Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) - želva bahenní

Řád: Testudines - želvy, čeleď: Emydidae - emydovití

Status: KO, DD, IUCN: NT, BERN II, NATURA 2000, HD II, IV

 

Popis: Karapax želvy bahenní dosahuje velikosti až 20 - 30 cm, je plochý, hladký a rovnoměrně klenutý. Hmotnost karapaxu se pohybuje od 200 do 900 g. Zbarvení krunýře je ze svrchní strany zeleno černé až hnědé s velkým počtem bělavých či žlutých oválných nebo podlouhlých skvrn, které se paprsčitě rozbíhají. Žlutavé skvrny se pak nacházejí i na končetinách, hlavě a ocasu a to na černém zbarvení těla. Plastron je hnědý až žlutavý s tmavou kresbou. Intenzita zbarvení se mění s areálem rozšíření. Oční duhovka u samců je hnědá, u samic sírově žlutá. Dospělé samice jsou z pravidla větší než samci.

 

Možná záměna: Bývá zaměňována s nepůvodním druhem, želvou nádhernou (Trachemys scripta), který se do naší přírody dostává z chovu teraristů.

 

Rozšíření: Jižní, západní a střední Evropa (zřejmě i ČR), mimo britských ostrovů, Beneluxu. Zasahuje až do západní Asie a severní Afriky.

 

V České republice není známa žádná recentní lokalita výskytu. Historické údaje však ukazují, že se zde v minulosti vyskytovala (Opavsko, Olomoucko, Břeclavsko, Českolipsko a další). Na několika jiných lokalitách, kde proběhly pokusy o navrácení druhu do naší přírody, se vyskytují nebo vyskytovaly nepůvodní populace dovezené z Balkánu. Tyto populace se však nebyly schopny rozmnožit, a proto tyto pokusy selhaly, navíc by nepůvodní populace mohly ohrozit přežívající autochtonní populace, o kterých zatím nevíme.

 

Biologie a ekologie: Želva bahenní se vyskytuje ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, zarostlých slepých ramenech, jezerech a rozsáhlejších bažinách, v nižších polohách a inundačních oblastech řek. Místa výskytu nesmí postrádat vhodná místa pro slunění. Zimuje od října do března či dubna. Vhodná teplota vody pro želvu bahenní se pohybuje v rozmezí 18 - 24 °C. Většinu života tráví ve vodě, aktivní je po ránu nebo k večeru. Velmi plaché zvíře. K páření dochází v květnu. Kopulace probíhá ve vodě a předchází jí svatební tance samce. Páření trvá až dva týdny a pár zůstává po celou dobu pohromadě. Samice klade začátkem června 2 - 15 vajec do jamky v písčité půdě, kterou sama hloubí. Ocas zaryje do půdy, která je vlhčena tekutinou z análních vaků a vyhrabávána zadními končetinami, hloubka jamky je až 15 cm. Vajíčka jsou velká asi 2 - 3 cm. Čerstvě vylíhlá mláďata dosahují velikosti asi jen 3 cm. Pohlavně dospívají v 15 letech. Želvy jsou dlouhověká zvířata, želva bahenní se dožívá i více než 100 let. Potravu tvoří brouci a jiný hmyz na souši, ve vodě loví korýše, měkkýše, žáby, pulce, rybí potěr a vzácně i ryby.

 

Význam a ochrana: Jelikož je výskyt tohoto druhu plaza v ČR v současnosti nejistý, měl by být jeho každý nález řádně zaznamenán a lokalita chráněna. Je důležité také zjistit, zda se jedná o populaci autochtonní či nikoliv.

 

Taxonomická poznámka: Vytváří několik poddruhů. V České republice lze předpokládat výskyt poddruhu Emys orbicularis orbicularis - želva bahenní evropská.