Eleusine indica (L.) Gaertn. – kalužnice indická

Syn.: Cynodon indicus (L.) Raspail; Cynosurus indicus L.; Eleusine glabra Schumach.; E. gonantha Schrank; E. gouinii E. Fourn.; E. inaequalis E. Fourn.; E. japonica Steud.; E. macrosperma Stokes; E. marginata Lindl.; E. pectinata (Lam.) Lam.; E. polydactyla Steud.

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: přechodně zavlékaný neofyt

Popis: Trsnatá bylina s vystoupavými až přímými, 7–50 cm dlouhými, smáčklými stébly. Čepel listů čárkovitá, plochá, lysá nebo při bázi roztroušeně chlupatá, bez oušek; jazýček chybí, nahrazen věnečkem chlupů. Květenství složené ze 2–7 prstovitě rozestálých klasů. Klasy úzce válcovité, dlouhé až 10 cm, jednostranné, husté; klásky s bezosinnými, nestejně dlouhými plevami, 3–6květé; plucha bez osiny, kýlnatá, bělavá, lysá.

Možná záměna: Ojediněle je na našem území nacházena také nepůvodní kalužnice trojklasá (Eleusine tristachya), která se vyznačuje kratšími do 3 cm dlouhými, válcovitými klasy. Z původních trav na našem území je podobný především troskut prstnatý (Cynodon dactylon), který je nápadně výběžkatý a klásky má jednokvěté.

Rozšíření: Původní areál snad zahrnuje subtropický až tropický pás Afriky, jz., j. a jv. Asie a Oceánii. V současnosti se vyskytuje kosmopolitně po celém světě, zdomácnělá je místy v jižní Evropě, v temperátním pásu se objevuje spíše jen přechodně.

V České republice se objevuje doposud jako přechodně zavlékaný neofyt, který byl poprvé zaznamenán v 60. letech 20. století v Brně. V následujících dekádách byl nalezen v Ústí nad Labem, Olomouci, v Kolíně, v poslední době na vícero lokalitách v Praze. Ojediněle v menších sídelních jednotkách.

Ekologie: Ekologicky plastický druh obsazující široké spektrum člověkem ovlivňovaných biotopů. Objevuje se synantropně v překladištích, v továrních areálech, v dlažbě, v okolí zemědělských areálů i při březích vodotečí. V našich podmínkách vytváří klíčivé obilky zřídka, v klimaticky příznivějších oblastech může jedna rostlina produkovat i 140000 semen, které dlouze vytrvávají v semenné bance. V agrárních oblastech rovněž vykazuje rezistenci vůči glyfosátům.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

Poznámka: V lidovém léčitelství některých afrických a asijských zemí se využívá ke zmírnění horečnatých stavů, průjmů a onemocnění dýchacích cest. Z kořenů a listů se připravují odvary k léčbě infekcí močových cest.

Literatura:

Kaplan Z. (2024): Eleusine Gaertn. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 9, Academia, Praha, 790–792.

Mehta S., Upadhyay V., Kaur R. et al. (2025): A Comprehensive Review Of Eleusine Indica (Goosegrass):  Phytochemical Composition, Morphology, And Anatomy. – International Journal of Environmental Sciences, 11(6): 1203–1210.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!