Egretta garzetta (Linnaeus, 1766) - volavka stříbřitá

Syn.: Ardea garzetta Linnaeus, 1766

Řád: Pelecaniformes - veslonozí, čeleď: Ardeidae - volavkovití

Status: SO, CR, IUCN: LC, Bird Dir I, AEWA, Bern II, Bonn II

Popis: Volavka stříbřitá je středně velký pták dorůstající do velikosti 50-60 cm, je tedy zhruba o polovinu menší než volavka popelavá. Rozpětí křídel dosahuje u dospělých jedinců zhruba 100 cm. Váha je pohybuje od 450 do 600 g. Zbarvení peří je celé bílé, na hlavě se dvěma ž třemi stuhovitými pery o délce 130-160 mm. V každé roční době je její zobák černě zbarven, při kořeni jemně namodralý. Nohy jsou černé se zelenožlutými prsty. Oční duhovka je výrazné žluté barvy. Dospělé volavky mají v době hnízdění prodloužená jemná pera na zádech a bocích těla, ale také na hlavě a v menší míře na voleti. Hlas k poslechu zde. 

Možná záměna: Zbarvení je velmi podobné volavce bílé (Egretta alba), vzájemně se však liší rozměry, kdy volavka bíla je výrazně větší, až o polovinu. V mimo hnízdní době má zcela žlutý zobák a černé nohy.  

Rozšíření: Eurasijsko-africký druh, který trvale v Evropě obývá jih Velké Británie a Irska, atlantské pobřeží Francie a Španělska a Portugalska, pobřeží Středozemního moře ve Španělsku a Francii. Také Pádskou nížinu v Itálii. Rozmnožuje se také ve španělském a francouzském vnitrozemí, dále také v Maďarsku, na Balkáně a na pobřeží Černého moře.

V České republice se vyskytuje pravidelně, ale vzácně. Poslední roky pravidelně hnízdí. Od roku 1997 pravidelně hnízdí na Českobudějovicku. V roce 2010 hnízdil pár také na Pohořelických rybnících (okr. Brno-venkov). V letech 2001-2003 hnízdily v ČR 1-4 páry, v roce 2013 to bylo 2-6 párů. Jednotlivý jedinci jsou každoročně pozorováni v různých částech republiky, nejčastěji na jižní Moravě a v jižních Čechách.

Biologie a ekologie: V době hnízdění vyhledává komplexy zaplavovaných lužních lesů, bažiny, velké rybníky a velké zaplavované mokřady se solitérními stromy a skupinami keřů. Mimo hnízdní dobu je k zastižení v rybničních oblastech a podél toků velkých řek. Hnízdění probíhá nejčastěji v koloniích, a to i s jinými druhy volavkovitých ptáků. Hnízdo staví pravidelně na stromech ve výšce zhruba od 7 do 10 metrů nad zemí. Výjimečně také na stromech vyšších i nad 15 metrů nebo naopak v rákosových porostech na zlámaném rákosu ve výšce 0,5-1,5 m. K hnízdění využívá stará hnízda v kolonii, při jejich obsazovaní často svádějí boje. Při stavbě nového hnízda nosí samec materiál a samice hnízdo staví. Hnízdo je z tenkých a dlouhých proutků. Hnízdění probíhá od května do srpna. Samice snáší 3-6 vajec. Na vejcích sedí oba rodiče, a to 20-25 dní. Mláďata krmí opět oba rodiče. Potrava je čistě živočišná a tvoří ji hlavně ryby, vodní členovci, obojživelníci a suchozemští členovci. Velikost ryb v potravě se pohybuje nejčastěji mezi 1-6 cm (maximálně až 12 cm). Nejčastěji jsou v potravě zastoupeni kapři, perlíni a žáby. Populace v jižní a jihovýchodní Evropě jsou tažné, jejich zimoviště je nejčastěji v Africe nebo jižní Asii.

Ohrožení a ochrana: Volavka stříbřitá je na našem území nejvíce ohrožena ztrátou případných hnízdišť, popřípadě možným zástřelem.

Literatura:

Hora J., Kučera Z., Němec M. Vojtěchovská E. (2018): Monitoring druhů Přílohy I. směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2011-2013. Příroda 38.

Hudec K. (ed.) (1994): Ptáci – Aves. Fauna ČR a SR – Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!