Diplotaxis tenuifolia - křez tenkolistý

6. 10. 2019 vytvořil Michal Hroneš

Diplotaxis tenuifolia (L.) DC. – křez tenkolistý
Syn.: Sisymbryum tenuifolium L., Eruca tenuifolia (L.) Moench, Sinapis tenuifolia (L.) R. Brown, Brassica tenuifolia (L.) Fries
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Status: běžný druh

Popis: Vytrvalé, byliny s 30–80 cm vysokou, vystoupavou, větvenou, lysou až roztroušeně štětinatou, na bázi často dřevnatou lodyhou. Listy jsou obvykle pouze lodyžní, dolní řapíkaté, peřenoklané až peřenosečné s čárkovitými úkrojky, horní krátce řapíkaté pouze s několika úkrojky až téměř nedělené, všechny listy obvykle lysé. Květenství jsou protáhlé hrozny až s 40 květy, vyrůstajícími na dlouhých stopkách. Kališní lístky jsou eliptické, na okraji s bílým lemem, vnější na vrcholu se zřetelnými růžky. Korunní lístky široce obvejčité, sírově žluté, vonné. Plodní stopky odstálé, stejně dlouhé nebo o něco delší než zralé šešule. Šešule na bázi se zřetelně oddělenou částí od květní stopky (gynoforem).

Možná záměna:
Od příbuzného křezu zedního (Diplotaxis muralis), se k. tenkolistý liší většími květy, dlouhými květními stopkami, absencí listových růžic, dlouhými tenkými úkrojky listů a zřetelným gynoforem na bázi šešule.

Rozšíření: Křez tenkolistý je původní ve Středozemí, na sever obvykle jako archeofyt vystupuje až do Panonské nížiny a obecně střední Evropy. Směrem dále na sever, v Polsku, Pobaltí a jižní Skandinávii je již považován za neofyt. Zavlečen byl také do Severní Ameriky, Argentiny a na Nový Zéland.

V ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně v teplých oblastech termofytika a přiléhajícího mezofytika. Hojný je zejména ve středních Čechách, na střední a jižní Moravě. Poměrně izolovaně se vyskytuje také na Karlovarsku, Českobudějovicku a také na vrchu Kotouč u Štramberka.

Ekologie:
Ruderální druh rostoucí na suchých, písčitých až hlinito-jílovitých, na živiny často bohatých půdách. K nejčastějším stanovištím výskytu patří rumiště, okraje cest, železniční náspy, meze, okraje vinic a ruderalizované trávníky. Je diagnostickým druhem teplomilné plevelové vegetace písčitých půd svazu Eragrostion cilianensi-minoris.

Hemikryptofyt (až chamaefyt), který kvete po celé léto, od června do září.

Význam: Archeofyt. Listy jsou výrazně aromatické se specifickým zápachem. Především v Itálii se používají jako listová zelenina, která je známá pod názvem rukola (rucola). Pod stejným názvem se však velmi často prodávají také listy rokety seté (Eruca sativa).

 

 

Literatura:

Smejkal M. (1992): Diplotaxis DC. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 202–205.