Deschampsia cespitosa - metlice trsnatá

12. 2. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Deschampsia cespitosa (L.) P. Beauv. – metlice trsnatá

Syn.: Agrostis gredensis Gand.; Aira alpicola (Rydb.) Rydb.; Calamagrostis arundo Roth; C. paludosa (Roth) Paxton; Campella cespitosa var. brevifolia Link; Deschampsia aleutica Tatew. & Ohw; D. andina Phil.; D. borealis (Trautv.) Roshev.; Poa evagans Simmons; Triodia splendida Steud.

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: běžný druh

 

Popis: Hustě trsnatá tráva. Stébla přímá, s malým počtem uzlin, až 200 cm vysoká. Listy obvykle jen bazální; listové pochvy hladké; jazýček nápadný, až 15 mm dlouhý, špičatý. Listová čepel plochá, až 60 cm dlouhá, tuhá, kožovitá, na líci hluboce ostře podélně rýhovaná, na omak drsná. Květenstvím je řídká lata, větve květenství drsné. Klásky lesklé, jednokvěté nebo vícekvěté. Pluchy s tenkou, rovnou osinou.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, ovšem morfologicky a ekologicky značně plastický. V rámci areálu se rozpadá na několik poddruhů. Z našeho území je vyjma nominátního poddruhu udávána ještě metlice trsnatá malokvětá (Deschampsia cespitosa subsp. parviflora), která nese jednokvěté klásky.

 

Rozšíření: Metlice má rozsáhlý cirkumboreální areál rozpínající se na severní polokouli. Zasahuje však i do tropické pásma Afriky. Na jižní polokouli přirozeně roste v Austrálii a na Novém Zélandu. Jako nepůvodní druh je uváděn z jižní Afriky a z jihoamerického kontinentu.

 

V Česku je tento druh znám téměř z celého území od nížin po subalpínský stupeň.

 

Ekologie: Roste na rozmanitých biotopech, zejména na mokřadních, podmáčených loukách, pastvinách a ve vlhkých lesích. Nevyhýbá se ani vlhkým příkopům, aluviím vodotečí, vzácně také na zasolených loukách. V lesích je častější v mokřadních olšinách a lužních lesích. Je významným budovatelem nebo diagnostickým druhem řady vegetačních typů, zejména nížinných aluviálních luk sv. Deschampsion cespitosae a vlhkých bezkolencových luk sv. Molinion caerulae.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do října.

 

 

Literatura:

 

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.