Daudebardia brevipes (Draparnaud, 1805) – sklovatka krátkonohá

Čeleď: Daudebardiidae – sklovatkovití

Status: VU

Popis: Tělo sklovatky je ze svrchní strany zbarvené černošedě s nápadnými podélnými rýhami, ze spodní strany má tělo světle šedou barvu a dosahuje délky okolo 20 mm. Redukovaná, maximálně 5 mm dlouhá ulita, do které se dospělci již nedokážou zatáhnout, je umístěna v zadní třetině těla a kryje jen životně důležité orgány. U živých jedinců je světle hnědožlutá, u prázdných schránek se hnědá vytrácí a ulita je mléčná nebo nažloutlá až průsvitná, někdy se zeleným nádechem. Celkový tvar ulity je oválný.

Možná záměna: Od ostatních našich poloslimáků sklovatku odlišíme podle vyššího počtu závitu na ulitě. Od sklovatky rudé (Daudebardia rufa) se odlišuje podle tvaru ulity, který je u s. krátkonohé v dospělosti oválnější, tyto rozdíly jsou ale patrné až u vzrostlejších jedinců. Sklovatka rudá má horní hranu ulity (při pohledu ze shora) téměř rovnou.

Rozšíření: Druh se vyskytuje od západního Německa přes Českou republiku přes střední Evropu a západní polovinu karpatského oblouku po Ukrajinu, na jih dále přes Kypr a jižní polovinu Itálie, Balkánský poloostrov až po západní Turecko. Zajímavostí je ojedinělý výskyt v Belgickém skleníku, kam byla transportována s importovanými rostlinami.

V České republice se vyskytuje ostrůvkovitě a relativně vzácně, vzácněji než příbuzná s. rudá. O něco hojnější je na Moravě, v Čechách je potom hojnější pouze v Povltaví jižně od Prahy a v Posázaví.

Biologie a ekologie: Sklovatka obývá zachovalé listnaté lesy, především s dominancí olše (Alnus) kde ji můžeme pozorovat především ve vlhčích částech v opadu, pod kameny a na mrtvém dřevě. Nepříznivá období přečkává hluboko v zemi, proto jsou pro ni důležité hluboké půdy. Druh patří mezi obligátně masožravé plže, na jehož jídelníčku jsou převážně kroužkovci, larvy nebo ostatní zástupci druhu.

Ohrožení a ochrana: Podobně jako u ostatních měkkýšů je sklovatka ohrožena nešetrnou přeměnou lesů s přirozenou skladbou na stejnověké monokultury a odstraňováním biomasy mrtvého dřeva. Díky tomu, že k životu vyžaduje hluboké půdy je také ohrožena degradací lesních půd. 

Literatura:

Beran L., Juřičková L. & Horsák M., (2017): Mollusca (měkkýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) AOPK ČR, Praha, 69–74.

Bronne, L., & Van den Neucker, T. (2020). The carnivorous semi-slug Daudebardia brevipes (Gastropoda: Oxychilidae) in Belgium: an overlooked native species? Belgian Journal of Zoology, 150.

Horsák M., Čejka T., Juřičková L., Beran L., Horáčková J., Hlaváč J. Č., Dvořák L., Hájek O., Divíšek J., Maňas M. & Ložek V., (2020): Check-list and distribution maps of the molluscs of the Czech and Slovak Republics. – Online at .  checklist updated at January 12, 2021, maps updated at January 24, 2021. Creative Commons License

Horsák, M., Juřičková, L. & Picka, J. (2013): Měkkýši České a Slovenské republiky. – Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Ložek, V. (1956). Klíč československých měkkýšů. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied.

Sysoev A. & Schileyko A. (2009): Land snails and slugs of Russia and adjacent countries. – Pensoft publishers, Sofia-Moscow.

Welter-Schultes, F. W. (2012): European non-marine molluscs: a guide for species identification. – Planet Poster.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!