Dama dama - daněk evropský

14. 1. 2009 vytvořil Zdeněk Mačát

Dama dama (Linnaeus, 1758) – daněk evropský

Syn.: Cervus dama Linnaeus, 1758; Dama dama dama (Linnaeus, 1758); daněk skvrnitý

Čeleď: Cervidae – jelenovití

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Daněk evropský je středně velký druh, dorůstají do délky 120–150 cm, výšky od 70–110 cm a váhy mezi 30–90 kg. V porovnání s jelenem (Cervus elaphus) je daněk menší. Nápadný je díky lopatovitě tvarovaným parohům a ocasem delším než uši. Zbarvení daňka je v letních měsících rezavohnědé s bílými nepravidelně uspořádanými skvrnami. Hřbet zdobí tmavě hnědý pruh. Zimní srst je zbarvena do šedo-hněda a skvrny nejsou tak výrazné jako v létě. Břicho je bílé. Dobrým určovacím znakem je zbarvení ocasu, které je svrchu černé a po bocích a ze spodu bílé. Obřítek je žlutý a černě lemovaný. V oborách, se ale chovají zvířata vyšlechtěná do jiných barev (např. bílí nebo celoročně tmaví jedinci, se skvrnami i beze skvrn).

 

Možná záměna: Samice (danělka) jde zaměnit za ostatní samice jelenovitých. Dobrým určovacím znakem je zbarvení a tvar obřítky. Samce díky typickému paroží zaměnit skoro nelze.

 

Rozšíření: Druh je původní v Malé Asii a snad i na Balkánském poloostrově. V současnosti se daněk vyskytuje skoro po celé Evropě a nejen tam. Introdukován byl např. do Austrálie a na Nový Zéland, do J. a S. Ameriky a i do J. Afriky. Z evropských zemí pak zcela chybí v Rusku, Švýcarsku, Řecku a na Islandu.

 

V České republice byli daňci chováni přibližně od 15. století. O století později, se už ale proháněli volně po zemích českých. Velké vypouštění daňků do volné přírody se dělo v posledních desetiletích 20. století. V současnosti se vyskytuje skoro na celém území republiky. Tvoří zde 6–7 hlavních subpopulací.

 

Biologie a ekologie: Daněk vyhledává prosvětlené listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem. Jeho výskyt je soustředěn převážně na nížiny a pahorkatiny, přibližně do 500 m n. m., v horských oblastech se nevyskytuje. Je velmi oblíbeným druhem pro chov v zámeckých parcích a oborách. Většinu roku tráví ve stádech, jen staří samci se potulují samostatně. Ve dne je stádo ukryto v houští a na pastu se vydává až se západem slunce. Potravou daňka jsou různé druhy trav, bylin a keřů. Příjem vody je omezen na minimum, většinou jim stačí voda obsažená v potravě nebo ranní rosa. Nevyhledávají kaliště, ale hrabou si malé a mělké dolíky v zemi. V době páření se ozývají chraplavým rocháním. Samci shazují parohy v květnu a do září jim vyrostou nové. Říje probíhá od října do listopadu. Jeden samec se páří s více samicemi. Ty rodí jedno, výjimečně dvě mláďata v červnu. Průměrně se daňci chovaní v oborách dožívají věku 15–20 let.

 

Význam: Chovný a lovný druh zvěře, doba lovu od 16. 8.–31.12. V ČR se ročně odloví asi 9600 ks ročně. Početnost tohoto druhu u nás, se na začátku jara odhaduje na 17000–19000 kusů.

 

 

Literatura:

 

Anděra M. & Gaisler J. (2012): Savci České republiky. Academia Praha.