Columella aspera Waldén, 1966 – ostroústka drsná

Čeleď: Vertiginidae – vrkočovití

Status: běžný druh

Popis: Oválná ulita s poměrně hlubokými švy dosahuje výšky 2,5 mm a šířky 1,4 mm. Povrch tmavě hnědé ulity je zbrázděn pravidelnými a hustými žebírky, které jí dávají matný nádech. Obústí je ostré bez ztlustlin a zubů.

Možná záměna: Na první pohled je druh podobný našemu druhému zástupci tohoto rodu, ostroústce bezzubé (Columella edentula). Ostroústka drsná má však mnohem hustší a pravidelnější žebírkování a často také tmavší ulitu, na rozdíl od o. bezzubé, jejíž o něco vyšší a světleji zbarvenou ulitu pokrývají hladší žebírka s širšími rozestupy a ulita se tak více leskne.

Rozšíření: V Evropě se druh vyskytuje na příhodných stanovištích v severní a západní Evropě včetně Britských ostrovů a Islandu a zasahuje také do Evropy střední a částečně i jižní (Španělsko a Portugalsko). V Asii je druh hlášen z jižní Sibiře.

V České republice se ostroústka hojně vyskytuje v jihozápadních Čechách (Brdy, Šumava a Český a Slavkovský les) a vzácněji na severu Čech. Na Moravě se druh vyskytuje ve Žďárských vrších a v České Kanadě. Vzhledem ke svérázným ekologickým nárokům druhu (viz Biologie a ekologie) je pravděpodobné, že je výskyt druhu na našem území podceňovaný.

Biologie a ekologie: Ostroústka drsná vyhledává minerálně chudá až vysloveně kyselá stanoviště (pH až 3,5). Těmito nároky se řadí mezi několik málo kyselomilných druhů obývajících Evropu. Druh lze nejčastěji najít na trsech borůvek a na mladých smrčcích, popřípadě na kapradinách a travách v jehličnatých porostech. Druh je také pravděpodobně světlomilný, protože je nejčastěji nalézán na okrajích lesů a na lemech lesních cest.

Zajímavosti: Jak již bylo zmíněno, druh vyhledává minerálně velmi chudé biotopy. To je u šneka s podivem, jelikož plži jsou známí svými vysokými nároky na vápník, jež využívají ke tvorbě vajíček a především ke stavbě ulity. V České republice se vyskytují ještě další dva kyselomilné druhy plžů: vrkoč nordický (Vertigo ronnebyensis) a vrkoč rašelinný (Vertigo lilljeborgi). V rámci Evropy se ke zmíněným druhům přidávají ještě další dva druhy. Zajímavým kontrastem je potom Severní Amerika, kde byla provedena studie ukazující, že ze zkoumané 1/5 tamější malakofauny je 10 % striktně kyselomilných druhů (Nekola 2010).

Literatura:

Beran L., Juřičková L. & Horsák M., (2017): Mollusca (měkkýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) AOPK ČR, Praha,  69–74.

Horsák, M., Juřičková, L. & Picka, J. (2013): Měkkýši České a Slovenské republiky. –Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Kerney M. P., Cameron R. A. D. & Jungbluth J. H. (1983): Die Landschnecken Nord- und Mitteleuropas. – Paul Parey, Hamburg and Berlin.

Nekola, J. (2010): Acidophilic terrestrial gastropod communities of North America. – Journal of Molluscan Studies, 76(2): 144-156.

Sysoev A. & Schileyko A. (2009): Land snails and slugs of Russia and adjacent countries. –Pensoft publishers, Sofia-Moscow.

Welter-Schultes, F. W. (2012): European non-marine molluscs: a guide for species identification. – Planet Poster.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!