Vertigo ronnebyensis (Westerlund, 1871) – vrkoč nordický

Čeleď: Vertiginidae – vrkočovití

Status: CR

Popis: Protáhlá cylindrická ulita hnědé až rudohnědé barvy s relativně plytkými závity dorůstá výšky 2,5 mm a šířky okolo 1,25 mm. Povrch je zbrázděný jemnými hladkými žebírky. Obústí je ostré, nezpevněné a v ústí mohou být tři zuby, které jsou často slabě vyvinuté nebo úplně chybí.

Možná záměna: Vzhledem k ekologii se jedná o nezaměnitelný druh.

Rozšíření: Těžiště výskytu druhu se nachází ve Fennoskandii a v severozápadní části Ruska, kde se jedná o jeden z nejběžnějších druhů. V temperátní Evropě je druh známý z několika málo lokalit v Polsku, jižněji se jedná o extrémně vzácný druh.

V České republice je druh známý z jediné lokality na Šumavě.

Biologie a ekologie: Vrkoč nordický obývá smíšené, a především jehličnaté lesy, kde se vyskytuje v hrabance a na mladých jedincích stromů, na zástupcích rodu brusnice (Vaccinium sp.) a na kapradinách. Na severu Evropy se často vyskytuje s ostroústkou drsnou (Columella aspera), se kterou ho pojí na plže podobně unikátní ekologické nároky, tedy kyselé a vápníkem extrémně chudé prostředí. Výsledky výzkumu zabývajícího se biologií druhu z Polska ukazují, že druh se rozmnožuje v období mezi červencem a zářím. Jednotlivá vajíčka jsou kladena v intervalech jednoho až dvou dnů, za sezónu je jich potom 15-40. Mladí jedinci se líhnou po 14-22 dnech při teplotě 18-22 °C a hibernují ve velikosti 2-3 závitů. Mohou se dožívat až 3 let, přičemž někteří jedinci mohou hibernovat až dvakrát, než dosáhnou dospělosti.  

Zajímavosti: Tento druh je jedním z pouze pěti evropských druhů plžů, kteří jsou vázání na stanoviště s velmi nízkým pH a nízkým obsahem vápníku. Z České republiky je druh známý z jediné lokality nedaleko Knížecího stolce na Šumavě, kde dosahuje extrémně nízkých populačních hustot.

Ohrožení: Vzhledem k velké vzdálenosti od hlavního arálu výskytu nemá druh v střední Evropě optimální podmínky a jeho výskyt je v ČR (a podobně i v ostatních zemích temperátní Evropy) je vázán pouze na optimální biotopy s vhodným mikroklimatem, zejména dostatečnou vlhkostí. Vzhledem k jeho unikátní ekologii je možné, že se v ČR vyskytuje i na jiných místech, jelikož jehličnaté lesy jsou obvykle malakologickou pouští a úsilí malakologů se soustřeďuje zejména do vápnitějších oblastí.

Literatura:

Beran L., Juřičková L. & Horsák M., (2017): Mollusca (měkkýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) AOPK ČR, Praha, 69–74.

Horsák M., Čejka T., Juřičková L., Beran L., Horáčková J., Hlaváč J. Č., Dvořák L., Hájek O., Divíšek J., Maňas M. & Ložek V., (2022): Check-list and distribution maps of the molluscs of the Czech and Slovak Republics. – Online at . checklist updated at July 3, 2022, maps updated at December 8, 2022. https://doi.org/10.5281/zenodo.6791871

Horsák, M., Juřičková, L. & Picka, J. (2013): Měkkýši České a Slovenské republiky. – Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Ložek, V. (1956): Klíč československých měkkýšů. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied.

Myzyk, S. (2004): A new locality of two rare vertiginid species (Gastropoda: Pulmonata: Vertiginidae) in NW Poland. Folia malacologica, 12(2).

Myzyk, S. (2011): Contribution to the biology of ten vertiginid species. Folia Malacologica, 19(2).

Sysoev A. & Schileyko A. (2009): Land snails and slugs of Russia and adjacent countries. –Pensoft publishers, Sofia-Moscow.

Welter-Schultes, F. W. (2012): European non-marine molluscs: a guide for species identification. – Planet Poster.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!