Cnicus benedictus L. – benedikt lékařský

Syn.: Centaurea benedicta (L.) L.; Calcitrapa benedicta (L.) Sweet; Carbeni benedicta (L.) Arcang.; Carbenia benedicta (L.) Adans.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: přechodně zavlékaný archeofyt / pěstovaný v kultuře

Popis: Bylina s přímou, tuhou, větvenou, rýhovanou, žláznatě štětinatou lodyhou vysokou do 60 cm. Listy kopinaté, na okraji ostnitě zubaté, tuhé, na rubu s vyniklou bílou žilnatinou, přízemní listy kracovitě peřenoklané, zbylé laločnaté, přisedlé a objímavé. Úbory jednotlivé na koncích lodyhy a větví, obalené svrchními listy. Zákrov vejcovitý, zákrovní listeny střechovitě se kryjící, vnitřní vybíhající v dlouhý, hřebenitý, červenohnědý osten. Květy žluté, okrajové květy jalové. Nažky válcovité, žlutohnědé, lysé, na vrcholu se zubatým lemem, ochmýřené.

Rozšíření: Primární areál druhu leží v mediteránní oblasti jižní Evropy a severní Afriky, dále na východ pokračuje přes Malou Asii a Blízký východ do Střední Asie po pohoří Altaj. Sekundárně se jako pěstovaný a občasně zplaňující druh objevuje v západní a střední Evropě a v Severní Americe.

V Česku se objevoval zejména v minulosti jako pěstovaná léčivka a zřídka zplaňoval bez specifické ekologické a geografické vazby především v intravilánech obcí a na polích. Poslední doklady v 21. století se vztahují k okolí Rychnova nad Kněžnou.

Ekologie: Pěstován na polích a zahradách, kde může zplaňovat, objevuje se také podél cest, na rumištích a jiných pustnoucích místech. Preferuje osluněná stanoviště s nezapojenou vegetací, půdy suché, v různé míře obohacené vápníkem.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od června do začátku srpna.

Poznámka: Benedikt se po staletí v Evropě i Asii pěstuje jako tradiční léčivá rostlina, která se využívala třeba při léčbě dýmějového moru a brucelózy, dále vnitřně jako diuretikum a digestivum a zevně pro hojivé účinky při kožních onemocněních. Benedikt má značný farmakologický potenciál díky obsahu řady flavonoidů, taninů, terpenoidů a laktonů, klinických studií je prozatím poskromnu.

Ve střední Evropě se pěstoval v 19. století intenzivně v Uhrách a v Duryňsku jako léčivka, dříve jako náhražka chmele v bylinných „pivech“ pro výrazný obsah hořčin a v likérnictví, kde se přidává do bylinných lihových výluhů pro výrobu francouzských typů vermutů. V češtině si nese mnoho lidových názvů – čubet, krasovlásek, zaječí oko, bodlák hořký, bodlák požehnaný, což odráží lidový španělský název „cardo santo“. V souvislosti se svatým Benediktem, resp. s Řádem benediktinů je tato rostlina již od 16. století využívána pro výrobu likéru benediktinky.

Narážka na užívání benediktu se objevuje například v divadelní hře Mnoho povyku pro nic od Williama Shakespeara.

Benedikt je podle molekulárních studií v současnosti řazen do rodu chrpa (Centaurea spp.), ve kterém má poměrně izolované postavení s mírnou afinitou ke skupině kolem chrpy (Centaurea hierapolitana) s výskytem na Blízkém východě.

Literatura:

Bělohlávková R. (2004): Cnicus L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 460–461.

Hilpold A. et al. (2014): Phylogeny of the Centaurea group (Centaurea, Compositae) – Geography is a better predictor than morphology. – Molecular Phylogenetics and Evolution, 77: 195–215.

Tiwana G. et al. (2021): A Review of the Traditional Uses, Medicinal Properties andPhytochemistry of Centaurea benedicta L. – Pharmacogn. Journal, 13(3): 798–812.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!