Clinopodium vulgare - klinopád obecný

28. 8. 2017 vytvořil Václav Dvořák

Clinopodium vulgare L. – klinopád obecný

Syn.: Thymus silvaticus Bernh., Clinopodium plumosum Sieber, Melissa clinopodium Bentham, Calamintha clinopodium (Bentham) Spenner, Melissa vulgaris (L.) Trevisan, Satureja clinopodium (Bentham) Caruel in Parl., S. vulgaris (L.) Fritsch

Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina s přímou až vystoupavou, na bázi dřevnatějící, hustě dlouze bělavě chlupatou lodyhou, vysokou obvykle do 50 cm. Listy vyrůstají často v úžlabí s kratičkými sterilními větvemi, čepel vejčitá, na bázi sbíhavá až uťatá. Květy nahloučené v bohatých, obvykle oddálených lichopřeslenech; listence hustě brvité, kratší než kalich. Kalich zelený, vně často fialově naběhlý; koruna dvoupyská s dlouhou rovnou korunní trubkou, růžově až světle fialová. Plodem jsou vejcovité tvrdky.

 

Možná záměna: Jediný zástupce rodu na našem území. Dobře poznatelný, byť může připomínat zástupce rodu pamětník (Acinos), které mají chudší lichopřesleny, naopak jim chybí listence a květy jsou aromatické, s vydutou korunní trubkou. Samotný klinopád je variabilní v hustotě a odění kalicha, listů a lodyhy, dle čehož se občas vylišují různé variety a poddruhy. Naše rostliny spadají do variability nominátního poddruhu.

 

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem zahrnujícím oblast od Britských ostrovů po evropskou část Ruska. Na jih areál zasahuje po africké pobřeží Středozemního moře, na východ rovněž do Malé Asie a na Kavkaz. Zavlečen byl do Severní Ameriky.

 

V České republice se hojně vyskytuje v teplých nížinných oblastech, v intenzivních zemědělských oblastech je však koncentrace výskytu nižší. Zasahuje i do středních poloh, avšak čím výše, tím je výskyt řidší, vázaný na oblasti s bazickým podložím.

 

Ekologie: Klinopád je druhem světlých listnatých lesů a jejich lemů, suchých křovinatých strání a mezí, roste též podél komunikací. Preferuje suché a mělké půdy, často na bazických horninách. Je součástí několika vegetačních jednotek, např. panonských dubohabřin as. Primulo veris-Carpinetum betuli nebo řídkolesů as. Lithospermo purpurocaerulei-Quercetum pubescentis.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Poznámka: Klinopád obecný je běžně užíván jako bylinka v lidové medicíně, ale též v kuchyni. Z listů se připravuje osvěžující čaj, který navíc pozitivně ovlivňuje trávení a má rovněž antibakteriální účinky.

 

 

Literatura:

 

Štěpánková J. (2000): Clinopodium L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 6, Academia, Praha, 649–651.