Cicuta virosa L. – rozpuk jízlivý

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: VU

Popis: Rozpuk jízlivý je vytrvalá bylina s dutým a uvnitř nápadně přehrádkovaným kořenem. Dutá a jemně rýhovaná lodyha se v horní polovině bohatě větví a dorůstá obvykle 80–120 cm výšky. Přízemní a nižší lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, 20–30 cm dlouhé a 2–3× peřenosečně členěné v čárkovitě kopinaté listové úkrojky. Lístky jsou špičaté, na okrajích ostře pilovité a až 10 cm dlouhé. Horní lodyžní listy jsou méně členěné a s kratším řapíkem. Květenstvím jsou dlouze stopkaté okolíky bez obalu, které se skládají z 10–20ti dlouze stopkatých okolíčků s vyvinutými obalíčky z šídlovitých listenů. Kalich je redukovaný, korunní lístky jsou drobné a bílé. Plodem jsou poltivé dvounažky rozpadající se za zralosti ve dvě merikarpia (tzv. plůdky).

Možná záměna: Rozpuk jízlivý patří mezi rostliny s velmi charakteristickým vzhledem. Na podobných biotopech se může vyskytovat i děhel lesní (Angelica sylvestris), který má rovněž 2–3× zpeřené listy, avšak jeho lístky jsou nápadně širší (vejčitě kopinatého tvaru).

Rozšíření: Souvislý areál druhu se táhne od Velké Británie a Francie přes převážnou část Evropy (výjimkou nejsevernější oblasti Skandinávie, Středozemí) až do Střední Asie, a poté roztroušeně pokračuje na severovýchod na Kamčatku, do Číny a Japonska. Příbuzné taxony se vyskytují v Severní Americe.

Druh se v ČR vyskytuje především v termofytiku a přilehlém mezofytiku, obzvlášť v oblastech s většími vodními toky nebo četnými vodními nádržemi. V územích bez vhodných biotopů a ve vyšších nadmořských polohách chybí.

Ekologie: Rozpuk jízlivý osidluje především břehy pomalu tekoucích (dolní a střední toky řek) a stojatých vod (rybníky, stará říční ramena), často spojených se značným kolísáním výšky hladiny. Může však růst i v mokřadních olšinách. Jedná se o světlomilný druh tolerující mírné znečištění vod. Kvete od července do září. Je to hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

Ohrožení a ochrana: Druh patří mezi zranitelné taxony naší flóry (VU). Ustoupil především vlivem odvodňování a regulací říčních toků (oddělením řek od jejich aluvií), které vedly k úbytku vhodných biotopů i k drastickým změnám v jejich kvalitě. Rozpuk je rovněž ohrožen eutrofizací stanovišť, přestože je do určité míry schopen nadbytek živin tolerovat.

Poznámka: Celá rostlina je prudce jedovatá (viz jméno!), obzvláště její kořeny. Obsahuje jed cicutoxin, který vede již v nízkých koncentracích k poruchám centrální nervové soustavy a následně ke smrti.

Literatura:

Křísa B. (1997): Cicuta L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 337–338.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!