Cicuta virosa - rozpuk jízlivý

3. 12. 2010 vytvořil Martin Hanzl

Cicuta virosa L. - rozpuk jízlivý

Čeleď: Apiaceae - miříkovité

Status: C2

 

Popis: Rozpuk jízlivý je vytrvalá bylina s dutým a uvnitř nápadně přehrádkovaným kořenem. Dutá a jemně rýhovaná lodyha se v horní polovině bohatě větví a dorůstá obvykle 80-120 cm výšky. Přízemní a nižší lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, 20-30 cm dlouhé a 2-3x peřenosečně členěné v čárkovitě kopinaté listové úkrojky. Lístky jsou špičaté, na okrajích ostře pilovité a až 10 cm dlouhé. Horní lodyžní listy jsou méně členěné a s kratším řapíkem. Květenstvím jsou dlouze stopkaté okolíky bez obalu, které se skládají z 10-20ti dlouze stopkatých okolíčků s vyvinutými obalíčky z šídlovitých listenů. Kalich je redukovaný, korunní lístky jsou drobné a bílé. Plodem jsou poltivé dvounažky rozpadající se za zralosti ve dvě merikarpia (tzv. plůdky).

 

Možná záměna: Rozpuk jízlivý patří mezi rostliny s velmi charakteristickým vzhledem. Na podobných biotopech se může vyskytovat i děhel lesní (Angelica sylvestris), který má rovněž 2-3x zpeřené listy, avšak jeho lístky jsou nápadně širší (vejčitě kopinatého tvaru).

 

Rozšíření: Souvislý areál druhu se táhne od Velké Británie a Francie přes převážnou část Evropy (výjimkou nejsevernější oblasti Skandinávie, Středozemí) až do Střední Asie, a poté roztroušeně pokračuje na severovýchod na Kamčatku, do Číny a Japonska. Příbuzné taxony se vyskytují v Severní Americe.

 

Druh se v ČR vyskytuje především v termofytiku a přilehlém mezofytiku, obzvlášť v oblastech s většími vodními toky nebo četnými vodními nádržemi. V územích bez vhodných biotopů a ve vyšších nadmořských polohách chybí.

 

Ekologie: Rozpuk jízlivý osidluje především břehy pomalu tekoucích (dolní a střední toky řek) a stojatých vod (rybníky, stará říční ramena), často spojených se značným kolísáním výšky hladiny. Může však růst i v mokřadních olšinách. Jedná se o světlomilný druh tolerující mírné znečištění vod. Kvete od července do září. Je to hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

 

Ohrožení a ochrana: Druh patří mezi silně ohrožené taxony naší flóry. Ustoupil především vlivem odvodňování a regulací říčních toků (oddělením řek od jejich aluvií), které vedly k úbytku vhodných biotopů i k drastickým změnám v jejich kvalitě. Rozpuk je rovněž ohrožen eutrofizací stanovišť, přestože je do určité míry schopen nadbytek živin tolerovat.

 

Poznámka: Celá rostlina je prudce jedovatá (viz jméno!), obzvláště její kořeny. Obsahuje jed cicutoxin, který vede již v nízkých koncentracích k poruchám centrální nervové soustavy a následně ke smrti.